Rozhovor Haló novin s předsedkyní OV KSČM České Budějovice Květou Šlahúnkovou

Bilancovat, ne balancovat

V Českých Budějovicích se dnes scházejí komunisté na okresní konferenci. Budete tedy bilancovat vaši práci...

Jak ten čas letí. Máme již druhou lednovou sobotu nového roku 2020, a to je nejvyšší čas ohlédnout se a bilancovat, co se nám povedlo, ale i nepovedlo v minulém roce. V Českých Budějovicích dnes na okresní konferenci poctivě zhodnotíme naši práci pro stranu, práci pro veřejnost, zkrátka jestli jsme přínosem pro naši společnost a jestli má naše práce smysl.

Bilancují nejen českobudějovičtí komunisté, ale také vrcholní ústavní činitelé České republiky. Sledovala jste jejich televizní vystoupení? Jaký na ně máte názor?

Ano, na konci roku 2019 a na Nový rok se předháněli nejvyšší představitelé naší vlasti, aby »kritickým« pohledem sdělili, že právě jejich strana a jejich práce je ta nejlepší pro nás, občany. Ze Senátu se ozýval hlas nespokojený, že vláda pracuje málo, z Poslanecké sněmovny naopak byla slyšet chvála, jak se máme dobře. No a pan premiér to svým projevem završil. Jeho investiční výhled mě však vůbec nenadchnul. Jako dobrý hospodář a »šéf firmy – státu« by mohl mít vyšší nároky na své ministry, aby zákony opravdu lidem pomáhaly, a ne je jen obtěžovaly a zatěžovaly nesmyslnými průtahy.

Například při řešení výstavby nového bydlení pro mladé, na bezúročné půjčky z ministerstva pro místní rozvoj většina mladých lidí nedosáhne, pro mladé rodiny chybí jesle, ale ministerstva se nemohou dohodnout, kdo by měl být jejich zřizovatelem, aby náhodou neopsali zkušenosti z let před rokem 1989, kdy byly jesle samozřejmostí. Je toho mnoho, co nám představitelé státu zapomněli, jako novoroční předsevzetí, slíbit.

My dneska nebudeme nic slibovat, ale musíme zodpovědně přistoupit k hodnocení. Náš okresní výbor v období mezi konferencemi změnil trochu styl a formy činnosti. Zaměřili jsme se na základní organizace, abychom pomohli v místech, kde již členky a členové nemají sílu na aktivní práci. Nebo naopak podali pomocnou ruku tam, kde mají dost elánu, aby zkusili nové věci, aby se nescházeli jen v klubovnách nebo zasedačkách, tam za nimi veřejnost nepřijde, ale aby byli vidět na náměstích a návsích.

[obrazek]

Čím se může českobudějovická organizace KSČM pochlubit?

Zvýšili jsme v průběhu roku počet akcí pro děti, pro veřejnost. Ale protože jsme politickou stranou, tak jsme samozřejmě organizovali setkání pro naše zastupitele obcí a měst na různá témata. Nově jmenovaného ředitele českobudějovické nemocnice jsme si pozvali, aby nám zodpověděl palčivé otázky, například jak je možné, že o Velikonocích v Českých Budějovicích nebyla zajištěna dětská pohotovost? Zajímal nás plán rozvoje a modernizace dalších oddělení v nemocnici a další věci.

Nenechali jsme v klidu ani primátora Budějovic, od kterého jsme se chtěli dozvědět, kdy už konečně bude dořešena dopravní obslužnost, proč se neustále mění parkovací zóny a ubývá možností pro parkování návštěvníků města, jak to bude s letištěm, co stavba nebo rekonstrukce Sportovní haly, a co dostupné bydlení pro mladé rodiny nebo nenavyšování nájemného v městských bytech a samozřejmě otázka rozvoje mateřských škol a jeslí.

Pozvali jsme předsedkyni sněmovního rozpočtového výboru Miloslavu Vostrou, aby si vyslechla od zastupitelů připomínky k sestavování státního rozpočtu, který na malé obce mnoho nepamatuje, jak zjednodušit dotační tituly apod.

Náš Levicový diskusní klub také nezahálel a vnitrostranické otázky diskutoval s těmi nejvyššími funkcionáři naší strany Vojtěchem Filipem nebo Stanislavem Grospičem.

Je toho mnoho, co jsme udělali, to si můžeme pochválit. Ale jsou otázky, které se nám zlepšit nedaří.

Co se konkrétně nedaří?

Je to problém s přesvědčováním okolí, aby vstoupili mezi nás. Nenašli jsme k nim zatím cestu. Vymlouvání se stále na to, že společnost se nezajímá o politiku, že se lidé mají dobře, nám nepomáhá. Nedaří se také práce s mladými. Dnešní mladí se nechtějí sdružovat, nezávazně se pobavit o životě, o jejich budoucnosti. Pokud už někdo vstoupí do naší strany, tak buď se domnívá, že dostane hned výhodné pracovní místo nebo dobře placenou funkci, nebo po několika měsících ze strany vystoupí a jde zkusit štěstí v jiné straně, protože ho práce v našich základních organizacích nenaplňuje.

Ne všude to tak je, máme v našem okrese i příklady, kdy v ZO jsou mladí předsedové J. Pikous, Sv. Kontroš, M. Kunt a starší soudruzi se naučili s nimi spolupracovat a ZO fungují. Máme i mladé, kteří prostě pro stranu pracují a nečekají žádné výhody.

Nemáme vlastní webové stránky. Ne, že bychom se neuměli orientovat v sociálních sítích a na internetu, ale prostě nemáme nikoho, kdo by byl ochotný aktivně stránky naplňovat. Domnívám se, že ten, kdo chce najít informace o naší straně, tak se podívá na stránky centrální, maximálně krajské, a na okresní se složitým proklikáváním ani nedostane. A jaký smysl mají opisované články z médií, když těžko získáváme články od místních zastupitelů nebo funkcionářů, abychom podávali aktuální pohled na naši práci? Neměli jsme ani žádný zpravodaj, který bychom šířili mezi naše členy a díky jim i dále do rodin, mezi sousedy, známé. Proto na jaře 2019 jsme udělali pokus a vydali Třešňový koláč, aneb co se upeklo, ve kterém jsou příspěvky právě od zastupitelů, ale i upoutávky na připravované akce a hlavně informace vnitrostranické. Koláč je v papírové a elektronické podobě a ohlasy jsou velice pozitivní.

Ale dost bilancování. Odvedli jsme kus poctivé práce, najdou se sice i ti, kterým se zdá, že je to málo, ale ruku k dílu mnoho nepřidají, vystačí si s povrchní kritikou bez konstruktivního nápadu, anebo jsou tací, kteří mají opačný přístup, kdy raději ustoupí do pozadí, protože nestíhají nasazené tempo.

Máme před sebou skoro celý nový rok 2020. Je na nás, jak s tím nastávajícím časem naložíme.

Jaké máte plány pro nejbližší období?

Plánů máme dost. Jen co se vzpamatujeme z konference, začneme připravovat setkání samosprávy na další potřebná témata. Pro naši stranu však je zásadní dobře se připravit na XI. sjezd. Čekají nás oslavy 30. výročí založení KSČM. Přešla doba euforie po roce 1990, v Poslanecké sněmovně již nemáme 41 poslanců jako v roce 2002–2006, různé průzkumy pro nás nevycházejí příznivě a je tedy na nás společnými silami najít rovnou cestu a dokázat veřejnosti, že jsme moderní levicovou a demokratickou stranou.

Připomeneme si 75. výročí ukončení druhé světové války. Jsem zvědavá, jak současní historici dokáží překroutit tehdejší události. Ještě přece žijí pamětníci, ale těch se raději odborníci nezeptají. V souvislosti s tímto výročím, v době teroristických a válečných konfliktů, mně však jako ženě, člence Levicových klubů žen a spolupracovnici s dalšími vlasteneckými spolky, vadí postoj naší vlády a setrvávání naší republiky v NATO. Není mi lhostejné, že v dnešní době umírají ženy a děti jen kvůli mocenským a ekonomickým zájmům několika představitelů zemí, které profitují na prodeji zbraní.

Na podzim nás čekají další volby.

Ano, tentokrát do zastupitelstev krajů. Další výzva pro zvýšení aktivity našich členů, abychom dokázali přesvědčit občany, aby nám dali svůj hlas. A to už se bude blížit opět konec roku a další bilancování.

Věřím, že naše bilancování na dnešní konferenci dopadne dobře, stejně jako i na dalších místech, kde se konference konají, a Komunistická strana Čech a Moravy nebude muset balancovat nad pomyslnou propastí a najdeme společnými silami tu správnou cestu.

(za)

11. 1. 2020  (za)