Opět k Miladě Horákové

Téma doktorky Milady Horákově opět hoří v médiích. Rok od roku stále více. Rád bych zde o Miladě Horákové uvedl pár faktů. Doktorka Milada Horáková byla představitelkou strany Národních socialistů, která po Komunistické straně Československa měla nejradikálnější postoj k odsunu Němců z Československa. Dále Milada Horáková dle stenografických záznamů velmi orodovala za znárodnění církevních majetků. Též si přála socialismus. Přesně tyto tři její názory by si měli uvědomit pravicoví politici, již při levicové argumentaci nemají protiargumenty a automaticky vytáhnou postavu Milady Horákové jako jejich argumentační spasení.

[o]

Komunistické hnutí udělalo za politickými procesy tlustou čáru. Hned v roce 1989 se omluvila KSČ a KSČM jako ideová pokračovatelka v omluvách pokračuje téměř třicet let. Zdůraznění chyb, které se staly, je v pořádku a jen odráží schopnost sebereflexe. Bohužel sebereflexi ze strany pravicových politiků za tunelování, rozkrádání státního majetku a korupci jsem ještě nepostřehl. Je důležité zdůraznit chyby, z nichž jsme se poučili, ale je také nutné nevykládat historii jako etapovou záležitost, kde bez příčin a prostorového chápání vykládáme jednu událost dokola. Tímto nejvíce vzniká přepisování dějin – vypíchnutím jedné události na úkor vyložení celistvých příčin a globálních souvislostí.

Milada Horáková byla popravena v době, kdy započal souboj idejí. Ve Spojených státech se v této etapě studené války popravovali manželé Rosenbergovi, kteří odmítli unipolární svět, ve kterém by se demokracie jen těžko představovala. Zároveň je to doba, ve které si černoch v USA musí sednout jen na vyznačené místo (podobně jako židé za druhé světové války) a je zde totální separace části obyvatelstva, která bude ještě řadu let pokračovat. Zároveň dochází k jadernému vyzbrojování, kdy Spojené státy americké obrovskou přesilovkou míří jadernými hlavicemi na východní blok (přiznal to i The National Security archive).

V této době probíhaly politické procesy. Tím nijak nechci zpochybňovat politické procesy v padesátých letech, ale je nutné se na to koukat v globálním měřítku. Ani jedna strana studené války nemá a neměla ruce čisté. Co je důležité, z chyb se poučit a snažit se o to, o co měla zájem i Milada Horáková. O sociálně spravedlivou společnost, která zabrání tomu, aby to nejhorší z historie přišlo znovu.

Den obětí komunismu se blíží – bude před krajskými volbami, takže z řad politiků budou fronty u bust obětí 50. let. Jak říkám, nechci zpochybňovat tyto oběti, ale přál bych si, aby lidé mysleli také na oběti – jednak náboženského fundamentalismu – ať už to jsou oběti inkvizice či upalování nebo oběti kapitalismu, kterých je od průmyslové revoluce celá řada, ale pomník nikde nemají – například dětské oběti, které ve Velké Británii dolovaly suroviny z důlní šachty či čistily komíny, protože se do nich lehce vešly. Samozřejmě po nějaké době zemřely na rakovinu či jiné nemoci.

Od roku 1989 spáchalo přes 30 tisíc lidí sebevraždu (ČSÚ), také následkem toho, že přišli o práci, rodinu, dolehla na ně exekuce atd. Toto jsou také oběti. Nechť všechny oběti ideologií odpočívají v pokoji – mysleme na všechny oběti studené války, nejen na ty vybrané. Mějme úctu ke všem. Masaryk sám říkal – »demokratický ideál není jen politický, je i sociální a hospodářský.« A sociální svoboda je stejně důležitá jako ta politická. Co je reálnější? Socialismus s politickou svobodou nebo kapitalismus se sociální svobodou? Myslím, že odpověď je jasná a pro budoucnost podstatná. Zkrátka, jak KSČM několikrát zopakovala, Milada Horáková nikdy neměla být popravena! Stejně jako neměli zemřít ostatní oběti politických procesů a ideologií či lidé s jiným přesvědčením, než měla vládnoucí garnitura či idea.

Jan KOROS, místopředseda OV KSČM v České Lípě

2. 7. 2020  Jan KOROS