Rozhovor Haló novin s Nizarem Trabulsim, zástupcem Komunistické strany Sýrie

USA by chtěly podíl ze syrské ropy

Můžete se, pane Trabulsi, představit pro ty čtenáře, kteří vás neznají?

Jmenuji se Nizar Trabulsi a zastupuji syrskou komunistickou stranu v Syrské arabské republice (SAR). Jsem vedoucí zahraničního oddělení a koordinátor českých a arabských komunistických stran v celé Evropě. Také dlouhodobě a úzce spolupracuji s KSČM, KSČ a levicí v České republice.

Nedávno se konal v Sýrii sjezd Komunistické strany Sýrie. Můžete nám říct, co se probíralo a jaké byly závěry?

Tak pro začátek upřesním, jaká je současná situace v Sýrii. Navzdory těžké situaci bylo zapotřebí, aby se konal sjezd Komunistické strany Sýrie, protože podle stanov by se měl konat každé čtyři roky. Konal se loni od 28. do 30. listopadu. Zároveň to byla velká příležitost k oslavě 95 let založení syrské komunistické strany. Sjezdu se zúčastnilo kolem 195 delegátů z celé Sýrie, kteří byli řádně a oficiálně zvoleni.

První den bylo zahájení a uvítání všech delegátů sjezdu a zástupců ostatních partnerských stran, kteří jsou v národní frontě Syrské arabské republiky. Byla také pozvána vládní strana BAAS. Zástupci této vládní strany přednesli zdravici od prezidenta Syrské arabské republiky Bašára Asada a pozdrav od nejvyššího zástupce vládní strany BAAS, která vládne v současnosti Sýrii. Promluvili také zástupci arabských komunistických stran, palestinských hnutí a všech socialistických a pokrokových stran, které jsou zúčastněné v národní frontě v Sýrii.

Závěr byl rovněž úspěšný, zvolil se ústřední výbor, který má 51 členů, a také byl zvolen desetičlenný výkonný výbor. Zvolili jsme prvního tajemníka a předsedu komunistické strany. Také jsme jednoznačně potvrdili rezoluci ze setkání komunistických stran z celého světa v tureckém Izmiru. V březnu by se mělo v Damašku uskutečnit setkání všech dělnických a komunistických stran ve světě na podporu syrského lidu.

Zajímá mě vaše participace na vládě - je pořád syrská komunistická strana součástí vlády a má nadále svého ministra?

Ano. Syrská komunistická strana má své zástupce nejen ve vládě, má jednoho ministra, zástupce v parlamentu a komunisté mají zástupce i v regionech vzešlé z komunálních voleb. Syrští komunisté společně spolupracují v národní frontě. A mají také své zástupce nejen v syrských revolučních odborových hnutích, ale i v různých dalších svazech, jako jsou třeba právníci, lékaři, úředníci, ale také prodavači a dělníci. Ve všech těchto svazech máme nějakého zástupce.

Jakými hlavními otázkami se aktuálně zabývá současné vedení syrské komunistické strany a co je prioritou pro vládu SAR?

Dnešní hlavní úkol je především boj proti terorismu, obrana civilistů proti veškerému násilí a osvobození jednotlivých území, která jsou okupována cizími vojsky, jež jsou nelegálně v Sýrii a nikdo je do naší země nezval. Jako například armáda turecká, americká, francouzská a také armáda Velké Británie. Zdůrazňuji jednoznačně, že tyto armády jsou na syrském území bez povolení naší vlády, jež má legitimitu a byla zvolena v řádných demokratických volbách.

Máte na mysli opoziční uskupení nebo jmenované oficiální armády, jež jsou součástí Severoatlantického paktu NATO?

Mám na mysli armády oficiálních států, které jsou součástí NATO, ale nezastupují Radu bezpečnosti a přišly na syrské území přes turecké hranice. Jsou v Sýrii nelegálně a jsou pro nás jednoznačně okupanty. Je to totéž, jako turecká armáda podnikla velký útok na naše území.

Jejich role je ryze vojenská, nebo mocensko-politická?

Jejich role je vojenská i hospodářská, protože se i tyto armády shromažďují na území, kde je zejména ropa a plyn. Dokonce už americký prezident Donald Trump nedávno prohlásil, že USA v Sýrii chrání zdroje ropy. To je ale především naše ropa, naše strategická surovina, surovina SAR.

Vedení této jakési vojenské »koalice ochotných«, jak jsem pochopil, tvoří i nadále protivládní uskupení, které stále vede proti vládě politický, obchodní a vojenský boj?

Přesně tak. Proti naší vládě, a ještě k tomu plně podporují teroristické skupiny a organizace, které jsme ze Sýrie i Iráku vyhnali a postupně jsme ukončili prudké a krvavé boje s pomocí Armády Ruské federace i za pomoci ostatních přátelských států, jako je Libanon a Írán. Ale Američané spolu s touto »koalicí ochotných«, jak jste říkal, nadále neustále chrání opoziční skupiny a organizace, které jsou proti vládě. Používají opozici jako žolíka, aby mohli udržovat válku v takzvaném horkém stavu a taky aby mohli dezinformovat svět o skutečnosti v Sýrii.

A teď opět se snaží o útok s podporou Američanů. Před nedávnem udělali útok proti irácké vojenské armádě a už opět začaly tyto opoziční skupiny, ve kterých jsou i příznivci ISIL, vnikat na některá neobsazená území SAR.

Jaká byla role Armády Ruské federace v občanské válce v Sýrii? Nakolik byla pozitivní a nakolik negativní, pokud byla?

Už od začátku roku 2014 Armáda Ruské federace hraje velice dobrou významnou roli. Její příslušníci pomáhají syrským lidem, syrské armádě nebo zprostředkovávají usmíření mezi vojenskými útvary, které se vzdaly a vrátily se do Sýrie. Hrají i velkou roli nejenom vojensky, ale i politicky, hospodářsky, ale velmi významně také humanitárně.

Takže chápu správně, že když bojovaly proti ISIL západní armády, jak my říkáme »koalice ochotných«, tak ISIL a opoziční skupiny postupně rychle dobývaly syrská území, jako by jim tato koaliční vojska klestila cestu k dobytí Sýrie?

Ano, armáda Ruska tomuto postupu zamezila, ale také pod vedením naší armády i odřízla zdroje, především ropné cesty, ze kterých ISIL, ale částečně i opozice měla krýt vlastní existenci a nakupovat si z těchto našich zdrojů zbraně. Musím dodat, že USA také plně podporovaly opoziční síly, finančně, informačně, logisticky i vojensky. Totiž abyste tomu rozuměli, opoziční síly ukradenou ropu přes turecké území prodávaly na černý trh a vlastně zisk z našich surovinových zdrojů použily na vraždění syrského lidu a na občanskou válku. Tomu pomohla zabránit právě ruská armáda v Sýrii.

Nebyla to ovšem jen ropa, kterou nám kradli, byly to i nejmodernější strojírenské technologie v Aleppu, které ISIL kontrolovalo, než nám pomohla ruská armáda získat toto území zpět. Totiž v Aleppu bylo nově postavené nejprůmyslovější centrum, kde hodně investovaly arménské firmy do nejmodernějších technologií lehkého průmyslu, ale také železniční továrny. Tyto technologie okupanti ISIL rozkradli a odvezli z Aleppa.

Podařilo se jim tohle zničit. Ale hlavní politický cíl, toho nedosáhli nikdy a nedosáhnou, protože syrský lid je tvrdý na to, aby v této politice mohli pokračovat. Zejména USA nikdy mírovou politiku skutečně budovat nebudou. Vždyť co prohlásila Condoleezza Riceová, když byla ministryní zahraničních věcí USA, v roce 2006? Že Američané mají plán na zcela nový Střední východ. Ten chtěli uskutečnit, odtud máme »arabské jaro«, ale to se jim v plném rozsahu nepodařilo. Díky Sýrii.

Pojďme tedy k aktuální situaci. Ruská vojska se zčásti už stáhla, i když mají v Sýrii své vojenské, politické, hospodářské základny včetně dohlížení nad Tureckem a syrskými potravinovými dodávkami. Řekněte nám také, jaký byl důvod turecké armády útočit na syrská území, především na Kurdy?

Kurdský problém, to je hodně složité. Kurdové od začátku občanské války začali bojovat s podporou naší vlády. Dostali od ní veškerou pomoc, především vojenskou. Zbraně jsme poskytli podle jejich přání s tím, že oni jsou schopni zachránit města a vesnice. Tak je syrská vláda podporovala a začali bojovat proti ISIL. Ale potom Spojené státy americké, jak v Sýrii prohrávaly, obrátily a začaly náhle podporovat Kurdy. Kurdové se rozhodli přejít ze syrské strany a začali spolupracovat s americkou armádou a »koalicí ochotných«.

Musím však říci, že ne všichni Kurdové přešli na americkou stranu. Některým stranám nebo skupinám, které nemají stálou ideologii, je to jedno. Ten, kdo platí víc, tak s tím budou spolupracovat. Ale my máme na severu Sýrie také velkou organizaci komunistického hnutí mezi Kurdy, kteří byli proti takovému chování těch kurdských skupin, které se nechaly koupit USA. A sami dali zásadně najevo, že oni jsou proti IS, ale nejdou proti syrské vládě.

Jinak USA a »koalice ochotných« jsou v Sýrii bez povolení naší syrské vlády. Jsou to, jak jsem již řekl, okupanti. Nemají ani svolení Rady bezpečnosti OSN!

Takže Američané Kurdy nejdříve koupili, a když je nepotřebovali, tak na ně útočili?

Ano. Díky Kurdům prohlašovali, že jdou chránit Kurdy, a začali je podporovat, ale když se dohodli s Tureckem, tak je odkopli a nic jim nenechali. Takže teď znovu Kurdové jednali a je to v závěrečné etapě se syrskou vládou. A začali znovu tvrdit, že se cítí být syrskými občany a že syrská vláda by je měla chránit. Ale udělali, co udělali. Ale Američané teď hrají takovou roli, že jsou chvíli s Tureckem, pak zase chvíli jako že se dohodnou s Ruskem. Dohodnou se s Ruskem, ale nesplní dohody. Například byla dohoda, že Američané stáhnou svá vojska. USA svá vojska stáhly, ale hned druhý den znovu stály na linii a tvrdě požadovaly, že chtějí svůj podíl ze »své« syrské ropy. Jako by byla syrská ropa veřejná, nebo dokonce jejich.

Teď k situaci společensko-politické v Sýrii. Považujete aktuální situaci za stabilizovanou?

Dnešní situace je velice stabilizovaná, dá se říct, že 90 procent syrského území je pod dohledem syrské vlády. Ve všech městech je bezpečno. Syrské vládní orgány a komunální úřady fungují zcela normálně. Jen na severu Sýrie máme překážky v podobě cizích vojsk. Okupují nás tam Turci. Existují ještě území, která budou podle mě do konce roku uvolněna, například město Idlib, kde naše armáda obklíčila všechny teroristy ve městě. A teď mají na vybranou - buď se vzdají a budou normálními syrskými občany (to se hlavně týká Syřanů), anebo kdo nechce, ať jede do Turecka.

A co teroristé z ISIL?

Co se týká zahraničních teroristů, kterých se tam počítá na 10-15 tisíc, tak ti musejí opustit syrské území. Na druhé straně Turci je nechtějí přijmout. Protože když by je pustili do Turecka, mají prostě strach, že by mohli dělat další nepokoje. Dokonce i Evropa nechce nazpět ty své občany, které před pár roky k nám poslala. V té době je nazývali bojovníky za demokracii a svobodu a dnes o těch samých evropští představitelé říkají, že jsou to teroristi. Taková je západní politika. A teroristi ať už je chtějí, nebo nechtějí, raději umírají tam, kde jsou.

Dneska je to složité, Trump tlačí na Evropu, aby vzala zpět 800 teroristů do svých rodin v Evropě, a pak ať jim dají jednotlivé státy Evropské unie občanství. Je na syrskou vládu značný tlak, ale syrská vláda nechce žádného cizího teroristu nechat na svém území. Buď ho bude spravedlivě soudit, nebo půjde mimo syrské území.

Jinak je v současnosti v naší zemi, jak jsem říkal, stabilní stav, klid a mír. Máme sice ekonomické problémy, ale ty jsou po každé válce. Ceny jsou nyní zvýšené, ale myslím, že by se to mělo v nejbližší době nějak stabilizovat. Například nedávno vydal náš prezident rezoluci, podle níž stát zvýšil platy všem státním zaměstnancům o 60 procent.

Pojďme se tedy vrátit k setkání komunistických stran v tureckém Izmiru, jehož jste se zúčastnil jako zástupce Syrské komunistické strany. Můžete nám popsat průběh a výsledky tohoto setkání?

Setkání v Izmiru se konalo od 18. do 21. října. Byl to velký boj a hned vám řeknu proč. Zúčastnil jsem se den předtím setkání pracovní skupiny, protože jak jsme byli pozváni na přípravnou pracovní skupinu v červnu, tak tam byla také připravena rezoluce usnesení dělnických a komunistických stran. Rezoluce se měla týkat mimořádného mítinku dělnických a komunistických stran na podporu Sýrie koncem roku 2019, který se měl konat v hlavním městě Sýrie Damašku. A my, jako syrští komunisté, jsme před setkáním poslali dopis, kde jsme určili i termín 28. až 30. listopadu tohoto roku. V tomtéž termínu, jako bylo zahájení sjezdu naší Syrské komunistické strany.

Byli jsme překvapeni, že pracovní skupina nic takového v dokumentech neměla uvedeno, a nebylo to ani v usnesení, které se rozdávalo na stůl delegátům. Tak jsme znovu požádali politické strany, jež se zúčastnily této pracovní skupiny už v červnu, aby byl tento důležitý bod v dokumentech zapsán. Všichni jsme byli dohodnuti, domluveni, že uděláme toto mimořádné setkání v Damašku. Ale zde sehrály velkou roli lži… Turci, protože oni byli hostiteli setkání, pořád couvali až do posledního dne, kde nám rozdávali znova aktualizované usnesení, a zase tam tento bod nebyl.

A proč to nebylo tedy do dokumentů poněkolikáté zařazeno?

Ano, také jsem se rozhořčil a byl hodně ostrý. Žádal jsem, ať některé komunistické strany nedělají policajta a aby už padlo rozhodnutí. Vše jsem do detailu vysvětlil, že pokud tam nebude tento náš bod, tak my s usnesením nebudeme souhlasit. Na takovýchto setkáních není zvykem hlasovat, musí být všechny rezoluce souhlasem všech stran – tedy všech účastníků. Museli jsme se různě dohadovat a pak nakonec všichni slíbili, že se to zařadí do závěrečného usnesení, tj. že všechny dělnické a komunistické strany navrhují mítink v Damašku od 28. do 30. listopadu o podpoře syrského lidu proti terorismu. Takže vše nakonec bylo přijato.

A jak proběhlo setkání v Damašku?

Jako hostitelská země a organizace jsme všechno připravili, hotely, dopravu, jednací sál. Všechno bylo dokonalé, ale bohužel jsme měli velký problém, protože 10 dní před setkáním vznikly nepokoje v Libanonu, kvůli kterým by bylo nebezpečné pozvat některé hosty. Nevím, jestli bychom byli schopni všechny hosty dostat do Damašku z Bejrútu, kvůli embargu Ameriky a Evropy na Sýrii. Zbývala nám jediná varianta, a to cesta přes Rusko a Emiráty. Ale hodně delegátů nemá vízový vstup do Ruska, tak jsme uvažovali, že bychom to odložili na příští rok do druhé poloviny března. Na to se teď připravuje už nové vedení ve straně, což je momentálně jeho jeden z hlavních úkolů: připravit toto velké setkání komunistických a dělnických stran.

Co byste rád vzkázal čtenářkám a čtenářům Haló novin?

Já bych na závěr požádal všechny soudruhy z KSČM, KSČ a ostatních marxistických stran i levice, aby už pro jednou zůstali na svých zásadách a myšlenkách marxismu-leninismu, protože kontrarevoluce v roce 1989 byla proti komunistům a socialistickému systému. Avšak myšlenky, ty zůstanou a budou dál pokračovat. A budou měřítkem pro další generace. Jak říkal Lenin: Pravda musí zvítězit.

Roman BLAŠKO


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 3.8, celkem 74 hlasů.

Roman BLAŠKO

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.