Rozhovor s herečkou Janou Paulovou

Paulová: I pomsta, zvláště ženská, může být zábavná.

Za pár týdnů zazáří na stříbrných plátnech nová filmová komedie Ženská pomsta. V té se sejdou tři ženy u psychiatra se stejným problémem. A tento problém je spojí pro upřímnou pomstu těm, kteří je do tohoto problému dostali. A to jsou samozřejmě jejich muži. Film je úsměvným pohledem na mužskou krizi středního věku a oslavou ženské solidarity. Protagonistkami ve filmu jsou Mahulena Bočanová, Eva Vejmělková a Jana Paulová. A právě Jany Paulové jsme se zeptali, jaké bylo natáčení, které se muselo na poslední chvíli měnit, jak přežila dobu opatření a co tvoří a chystá nyní i na podzim.

Myslíte si, že pomsta je dobrý nápad na humorný film?

Já myslím, že je to dobrý nápad, pomsta může být humorná minimálně z pohledu diváka. Jestli se nám to jako humorný film podařilo i natočit, to už musí posoudit divák, to já posoudit nemůžu. Ale když jsem četla scénář, tak jsem se často smála.

Vám, jako jedné z hlavních rolí, tedy jedné ze zrazených žen, dělá partnera Petr Rychlý, se kterým jste i dlouhodobí pracovní kolegové. Jaké s ním bylo natáčení?

Bezvadné. My jsme i v soukromém životě dlouhodobí a velcí přátelé, takže jsme se na to těšili, že budeme spolu hrát i v jiném módu, než třeba poslední dobou v Ordinaci, kde mi hraje zetě. Tady hraje mého manžela, a zrovna s ním jsem točila jednu scénu, u které jsem se nezadržitelně smála tomu, co tam vyváděl. Myslím, že zrovna jeho postava je fakt vtipná.

A dokázala byste si Petra Rychlého představit i jako svého životního partnera?

Já mám tak skvělého svého partnera, že si žádného jiného neumím představit, takže ani Rychlého.

Nevěra jako taková je poměrně palčivé a v životě velmi nepříjemné téma. Protože ale máte skvělého partnera, počítám, že jste nečerpala ze životních zkušeností. Jak se vám tedy role zrazené ženy hrála?

Jako herečka prostě musím mít velkou fantazii. K tomu, abych hrála vražedkyni, také nemusím nikoho zavraždit. Důležité je vcítit se a chápat emoce dané postavy. A pak, tohle téma je přece všude okolo nás.

Nebudou se muži bát jít na film, ve kterém budou za nejhorší?

Myslím, že ne. Ono i u chlapů platí, že se rádi smějí jiným, respektive neštěstí někoho jiného.

Natáčení se bohužel konalo i za dob přísných opatření kvůli onemocnění COVID-19. Původně se mělo natáčet u moře, nakonec se dotáčelo u nás. Jak opatření ovlivnilo vaši práci i váš život?

My jsme naštěstí stihli natočit všechny zásadní scény měsíc před krizí. Pak se čekalo na krásné počasí a závěr se měl točit někde u moře. Jenže ta opatření nám to znemožnila, takže se závěr točil v Beskydech. A myslím, že to nijak filmu neublíží. Navíc mnozí diváci se letos k moři také nedostanou, tak to bude celé takové současné (směje se herečka).

V jedné ze scén jste natáčela i na koni. Umíte jezdit na koni?

Já jsem jezdila na koni v mládí docela hodně. Kdysi dávno jsem v pořadu Dva z jednoho města dokonce dělala krasojezdkyni. Ale když se nad tím zamyslím, tak před tímhle natáčením jsem na koni neseděla možná víc než dvacet let.

A měla jste strach, když jste měla znovu nasednout do sedla?

Dokud koně nepřivedli, tak jsem strach neměla. Pak, když stál přede mnou, uvědomila jsem si, jak dlouho jsem na něm neseděla a že vlastně na to nemám ani fyzičku. Navíc se po mně chtělo, abych hrála, že to neumím, že na něm sedím poprvé. Přistoupila jsem na to, ale nedošlo mi, jak to bude náročné. Měla jsem dělat, že se ho zoufale držím okolo krku a klopýtám za svými kolegyněmi, které plavně kráčejí přede mnou. Ale když jsem si na koně lehla, abych ho mohla obejmout, tak se začal plašit a chtěl se mě zbavit. Ani jsem se mu nedivila.

A jak jste trávila dobu opatření, kdy byla zavřená divadla a podobně?

Já ji vlastně trávila krásně. Časem jsem přestala sledovat zprávy a řekla si, že je to čas, který jsem dostala darem. Nikdy jsem tolik prostoru pro sebe a své blízké neměla a tak jsem si to vědomě užívala. Nachodila jsem spousty kilometrů po lese se psem, užívala si nádherné probouzející se jaro. Jezdila na kole. A měla jsem i spousty času na filmy a seriály, které jindy nestíhám, a četla si knížky.

Takové zastavení je pro psychiku v dnešní době jistě dobré. Neuvažovala jste o tom, udělat si takové volno třeba každý rok?

Proč ne, ale určitě za jiných okolností. Ale možná, že na těchto prázdninách bylo zajímavé právě to, že měli volno všichni. Když máte dovolenou vy, a ostatní fungují normálně, máte pocit, že vám něco utíká, že můžete přijít o spousty věcí, že se vlastně flákáte. Ale jak se celý ten peloton zastavil, ale kompletně, tak to bylo v tomhle ohledu uklidňující. Ale na druhou stranu to byly také nejdražší prázdniny v našem životě, protože jsme byli bez práce.

Ale vše se již rozeběhlo, jak nabitý program máte vy?

Točím stále Ordinaci. Měla jsem točit film Baletky, který se kvůli COVID přeložil na příští jaro a o prázdninách budu hrát na Letní scéně pod Žižkovskou věží. Od září začne sezona v Kalichu a na podzim přesouváme spoustu představení, která se neodehrála na jaře. Navíc se chystám v zimě režírovat v Moravském divadle v Olomouci hru Revizor.

Takže sezona by to měla být náročná, ale znáte to: »Řekni Bohům své plány a oni se ti vysmějí.«

Režírovala jste i hru Lady Oskar, ve které sama hrajete. Jaké bylo být zároveň režisérem i hercem? Režírovat samu sebe.

Umím se na sebe dívat docela s nadhledem, takže vlastně sama sebe režíruju celý život. A jsem na sebe, co se jeviště týká, velmi přísná. Pracovala jsem s úžasnými kolegy, kteří do toho šli srdcem, takže to byla krásná práce. A reakce publika nám všem teď dělají radost.

Kde berete životní sílu? Když je všeho moc, kam si chodíte takzvaně »dobíjet baterky«?

Pro mě je to les, kde bydlím, a příroda kolem mě. Také je to cestování, které mi teď velmi chybí, a bojím se, že ještě chvíli chybět bude. A hlavně moje rodina a přátelé, o které se mohu opřít.

Počítám, že je to pro vás velký rozdíl, hrát na jevišti, a před kamerou. Jaká byla práce pod režisérskou taktovkou Dušana Rapoše?

Je pravda, že práce před kamerou je jiná. Na divadle je to hodně o interakci s publikem, hraje se teď a tady. A když se nedej bože něco nepovede, příště to můžeme napravit. Ale film je jednou provždy hotový a já, coby herec, můžu už jen bezbranně koukat, co jsem udělala blbě.

Dušan jako režisér byl velmi připravený, a navíc to celé i napsal. A tak věděl přesně, co chce. Byla to moc hezká práce. Vždycky jsme nejdřív natočili jeho verzi a pak mi řekl: »A teď to udělej podle sebe.« Tak jsem zvědavá, co nakonec vybere. Pokaždé se filmových premiér bojím, vždycky se na sebe nerada koukám, a tady ještě mám sedět mezi diváky. Uvidím to poprvé, stejně jako oni, a tak si jen přeju, aby se jim film líbil.

Děkuji za rozhovor

Helena KOČOVÁ


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 3.6, celkem 21 hlasů.

Helena KOČOVÁ

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


rosemil71
2020-08-10 20:15
Manitú,vy kumšte,tak si promluvte s bábou a dědem,koho mají volit.Asi
nechápete,no nevadí.
manitius
2020-08-08 20:43
Jana Paulová, druhdy zajímavá a hezká herečka, se bohužel
propůjčila ke šmíře Troškových Kameňáků a k propagaci dálnice D8
ve službách ŘSD. Je jen dalším zklamáním, že se nechala přemluvit
k rozhovoru se soudružkou Kočovou. Ale tak - o politice přece
nemluvíme, povídáme si o kumštu, že.
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.