Rozhovor Haló novin s Pavlem Kováčikem, kandidátem KSČM do Senátu za volební obvod č. 54 - Znojmo

Za 24 let práce ve Sněmovně se nemám za co stydět

Od roku 1996 jste poslancem za KSČM, od roku 2002 předsedou jejího klubu v Poslanecké sněmovně, stejně tak dlouho jste místopředsedou zemědělského výboru dolní komory. Do Senátu jste již jednou kandidoval, v Třebíči. V prvním kole jste nasbíral 25 % hlasů, ve druhém jste neuspěl, všechny politické subjekty se spojily proti KSČM, proti Kováčikovi. Proč jste se nyní rozhodl kandidovat do Senátu právě za volební obvod č. 54 Znojmo?

Důvod je docela prostý. Soudruzi ze Znojma mě o to požádali. Taková je jednoduchá odpověď... A já jsem člověk, který plní úkoly, slyší na učiněné výzvy, a po nějakém velmi krátkém zvažování jsem tuto nabídku, a tím i velkou odpovědnost, zkrátka přijal.

Znojemský volební obvod mám dlouhá léta prolezlý skrz na skrz, jak se říká. Mám tam řadu přátel, desítky let jsem velmi často, když ještě byla tzv. velká jižní Morava, tento okres navštěvoval. Když tam přijdu dnes, tak mě tam lidé, se kterými jsem se třeba deset dvacet let neviděl, zdraví a srdečně vítají.

Ve Znojmě už v minulosti KSČM senátorku měla, a byla to také bývalá poslankyně...

Ano, byla to Marta Bayerová a senátorský post se jí podařilo obhájit opakovaně.

Voliči KSČM však horní komoru parlamentu nevnímají příliš dobře, dokonce Senát možná i většinově považují za zbytečný. Jaký je na něj váš názor? Je, či není potřebný?

Senát je součástí ústavního pořádku České republiky, vychází z Ústavy ČR a je součástí ústavních institucí naší země. Může se nám to líbit nebo také nelíbit, ale tak to prostě je. Kdyby byla vůle ho skutečně zrušit, musely by o to usilovat, a také to prosadit najednou, obě komory našeho parlamentu, tedy Sněmovna i Senát. Musely by přijmout shodné usnesení. Cesty tedy možné jsou, ale na druhou stranu – kdo zruší sám sebe?

Pokud byste se ohlédl zpět za to téměř čtvrtstoletí, co pracujete ve Sněmovně, a měl jste říci – co se mi za ona dlouhá léta v parlamentu nejvíce povedlo, na co jsem opravdu pyšný? A také – co ve Sněmovně bylo pro vás úplně nejtěžší?

To jsou opravdu velmi těžké otázky, na které nelze jednoduše a stručně odpovědět. Pokud bych na odpověď měl víc času, určitě bych na něco přišel. Ovšem jestli bych osobně a absolutně bez přípravy měl vzít jednu z věcí, které se povedly – a byla jich bezesporu řada, tak je to vybudování prestiže pro KSČM jako pro stranu, která v oboru, kterému se osobně celý život věnuji, tedy v zemědělství, doopravdy platí. Myslím si, a jsem pyšný na to, že v této oblasti se mně i mým kolegům z komunistické strany podařil opravdu velký kus práce ve prospěch KSČM. Ale také – a to podtrhuji zejména - samozřejmě ve prospěch trhu celého českého zemědělství a českého venkova. Koneckonců v mojí profesi a celoživotním povolání zemědělce jsem měl možnost to v rámci zemědělského výboru a celé Poslanecké sněmovny bohatě uplatňovat, a také jsem to vždycky dělal.

Dál si myslím, že se povedlo to, že Kováčik a potažmo KSČM jsou jak odbornou, tak politickou veřejností vnímáni, že věci v oblasti zemědělství opravdu rozumíme. Tím samozřejmě sotva umlčíme některé kverulanty, kteří chtějí za každou cenu KSČM nebo Kováčikovi nějakým způsobem uškodit a poškodit nás. Ale na to jsme už za ta dlouhá léta zvyklí. A také se takovým názorům, a nejednou i útokům, umíme bránit.

Když jsem se ptala na to nejtěžší, co vás dosud v českém parlamentu potkalo, myslela jsem na nejkrušnější chvíle, kterými jste si jako poslanec KSČM ve Sněmovně prošel. Neměl jste někdy chuť s tím praštit, vrátit se do normálního života a žít jako »obyčejný občan«, jak mnozí politici s oblibou říkají?

Nejkrušnější chvíle jsou okamžiky bezmoci, kdy víme, že náš názor, náš návrh, naše řešení je to správné, a přesto se nám to nedaří prosadit. Jsme přehlasováni převážně pravicí... To je to, co nám svazovalo křídla. Ale je to řemeslo jako každé jiné a je třeba se naučit tomu, že v něm člověk nemá jen úspěchy, ale také neúspěchy a prohry. Já jsem se za ta dlouhá léta naučil tomu, že když chci vyhrávat, tak se musím prvně naučit i prohrávat.

Pavle, situace pro KSČM se po posledních sněmovních volbách změnila. Komunisté už nejsou – poprvé po převratu v listopadu 1989 - v opozici, dali za určitých podmínek důvěru vládě a za určitých podmínek ji nejen tolerují, ale i podporují v celém volebním období. Co to pro klub a pro vás osobně znamená?

Když to vezmu opravdu osobně, tak to pro mě znamená, že 30 let po listopadovém převratu v roce 1989 se navzdory všem předpovědím podařilo, aby KSČM měla rozhodující vliv na exekutivní politiku. Tím neříkám, že bychom obsadili přímo exekutivní funkce, ale naše tolerance a naše podmínky, které jsou mimochodem vládou veskrze plněny, znamenají, že máme reálný vliv na reálnou politiku.

To samozřejmě naše odpůrce a politickou pravici štve neskutečným způsobem a dávají to nám i veřejnosti stále hodně najevo. Pro mě osobně to znamená, že přes všechny pochybnosti, které ve mně vyvolávají někteří kolegové – jestli je to správně, či to není správně – to přináší určitý pocit uspokojení, že přece jen to není úplně špatně a že jsme se tedy po posledních sněmovních volbách rozhodli dobře.

Osobně bych podtrhla oblast sociální a zdravotní, ve které se v tomto volebním období KSČM podařilo prosadit mnohé, oč usilovala léta, mnohdy několik volebních období, ale marně. Cítíte to také tak?

Je skutečně řada věcí, které bych mohl v tomto směru vypočítávat. Myslím si, že naše snažení nezůstalo nevyslyšeno i proto, že jsme dokázali naše požadavky uplatňovat velmi důsledně a že nešlo o věci, které by byly nesplnitelné. Nešlo o nereálné požadavky někde z říše pohádek a snů, ale o reálné potřeby občanů. A my se je snažíme, a nejednou se nám to také daří, jak je nyní vidno, i úspěšně prosazovat.

Funkce předsedy poslaneckého klubu je jednak funkce dovnitř klubu poslanců zvolených za KSČM. Je to ovšem zároveň i funkce navenek, nejen pokud jde o Sněmovnu, o vyjednávání v ní, je zkrátka rovněž o tom, jak umíte prosadit postoje a programové priority KSČM. Nakolik to člověka stále vyčerpává, nebo je to pro vás po tolika letech už jen pouhá rutina?

Úspěšnost či neúspěšnost prosazování podmínek a požadavků KSČM záleží nebo závisí na dvou faktorech. Za prvé jde o to, jsou-li to věci reálné. V našem případě jde o věci, které prosazujeme, velmi reálné, ale na druhé straně – za ta léta, jak jste o tom hovořila, co je člověk v politice, si musí vybudovat určitou míru respektu, určitou míru důvěryhodnosti jako vyjednávač. A pak se ty věci neprosazují sice úplně bezproblémově, ale určitě mnohem snadněji.

To však ještě neznamená, že jako důvěryhodný vyjednávač je také ve prospěch své strany opravdu prosadíte...

Záleží na tom, jestli jednám jako člověk, který dokáže držet slovo, vyjadřuje se nikoli na základě nějakých momentálních emocí, ale věcných argumentů, a také dokáže slovo, které dodá, rovněž splnit. To znamená, že jde o člověka, který umí postupovat takovým způsobem, že obě strany mají pocit, že neprohrály. Potom je většinou úspěch při vyjednávání.

Tuto roli navenek se mi podařilo naplnit.

A pokud jde o roli v poslaneckém klubu? Ani tam zajisté nepanují na všechny otázky jednoznačné odpovědi.

Role dovnitř klubu je »role snadnější«. Je to role koordinace při naplňování volebního programu, pro lepší naplňování našeho legislativního plánu. To je věc poměrně velmi jasná. Ale já mám štěstí na své kolegy a kolegyně v poslaneckém klubu. Opravdu všichni táhneme za tentýž konec stejného provazu. To je nesmírně důležité.

A navenek, směrem k ostatním politickým stranám, poslaneckým klubům, k vedení Poslanecké sněmovny, směrem k vládě, ale samozřejmě také směrem k veřejnosti prostřednictvím médií, je velmi důležité, aby lidé, kteří prezentují názory Komunistické strany Čech a Moravy, byli pro veřejnost důvěryhodní, nebyli to žádní rozevlátí extremisté, kteří mají každou chvíli jiný postoj, ale byli to lidé, od kterých se očekává klidný a rozvážný, leč jasný a zřetelný postoj.

Kdybyste měl zavzpomínat, kdo byl pro vás, pro KSČM, za to čtvrtstoletí nejtvrdší, nejprotivnější, neoblomný protihráč z hlediska názorového, ideového, politického atd., že ač jste se snažili, podařilo se vám jen máloco ve prospěch většiny občanů ČR, nebo třeba i samotné České republiky, prosadit?

Pro mě je velmi těžké na to rychle odpovědět. Myslím si, že každý z našich protivníků na pravici, kdo vedl vládu či ministerstva, byl těžkým soupeřem pro vyjednávání. Ne že bychom neuměli nebo nebyli odborně zdatní, ale většina těch lidí se vždycky na nás dívala skrz prsty ideologie. A když se ukázalo, že jsme schopni věcná řešení prosazovat dobře, byla vyjednávání snadnější. Tvrdá vyjednávání byla jak s premiérem Mirkem Topolánkem (ODS), tak s premiérem Václavem Klausem (ODS). Profesor Klaus jako premiér byl při vyjednávání velmi tvrdým oříškem asi nejen pro KSČM. Ale v okamžiku, když se něco domluvilo, tak to pak sedělo. Vzhledem k profesoru Klausovi musím říci, že držel slovo. Stejně jako my.

S největší pravděpodobností ho také mnozí poslanci KSČM podpořili při volbě prezidenta České republiky...

Možná, že mu někteří komunističtí poslanci dali svůj hlas, nicméně šlo o tajnou volbu, takže vaše poznámka byla trochu pod pás.

Volba byla tajná, ale pokud vím, komunisté v minulosti ne zcela vyvraceli, že někteří Klause podpořili, a také součty hlasů o mnohém hovoří.

Samozřejmě, že to byla tajná volba, ale jde spíše o to, z čeho jsme mohli vybírat. Moc dobře víte, jak to tehdy bylo. ČSSD podrazila vlastního kandidáta Miloše Zemana tak strašlivým způsobem, že utekl z Hradu zadním vchodem. Nám pak nezbývalo než z toho, co bylo k dispozici, volit přece jen menší zlo. Nechtěli jsme dát hlas někomu, kdo se nám zdál, že by mohl podporovat požadavky sudetských Němců. Vzpomeňme si na to. A první prezidentské Klausovo období nedávalo našemu případnému rozhodnutí úplně červenou kartu.

Vraťme se k vaší kandidatuře do Senátu. Jaké podle vás máte šance? A jaké dáváte šance vašim protihráčům ve volebním obvodu Znojmo? Jen na okraj – kandiduje ředitel Nemocnice Znojmo, starosta Znojma, starosta Moravského Krumlova, zakladatelka Rady seniorů Města Znojma, zakladatel a bývalý ředitel TV Nova...

V takovémto souboji nepočítám protivníky ani jejich sílu. Vzpomínám na minulou kandidaturu Vladimíra Železného například, kdy naprosto vyhořel. Volič je svébytný, nevypočitatelný dopředu, já neodhaduji ani nesleduji vývoje nějakých preferencí. Myslím si, že šance všech jsou vyrovnané a že jde o to, aby se náš volič, volič KSČM, nebál tolik koronaviru, nasadil si roušku a i přes nechuť, která nás provází k některým ústavním institucím, k volbám přišel. Jinak otevře prostor někomu jinému. A je tam reálná naděje, že znojemský okres, který je z povahy levicový, by v Senátu zastupovala pravicová figura, což by si žádné z měst a obcí, které mají své specifické problémy pohraničního okresu, nezasloužily. Jde o obvod venkovský, zemědělský, zelinářsko-ovocnářsko-vinařský. To vinařský podtrhuji. V těchto oborech mám dlouholeté zkušenosti a praxi.

Budeme vám v redakci držet palce. Protože se spolu známe celé to čtvrtstoletí vašeho působení ve Sněmovně, musím se zeptat - umíte si skutečně představit svůj přechod ze Sněmovny do Senátu?

Všechno má svůj začátek, průběh a také konec. Odchod z Poslanecké sněmovny musí jednou nastat. Myslím si, že za těch 24 let, co tam jsem, se mi v práci většinou dařilo, nemusím se za nic zase až tak stydět. A je třeba také, aby poté, co to opravdu mnohdy nebylo jednoduché, jiný člověk dokázal, že dovede straně věnovat také takovou péči, jakou jsem jí třeba prostřednictvím poslaneckého klubu KSČM věnoval já.

Marie KUDRNOVSKÁ


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 5.1, celkem 54 hlasů.

Marie KUDRNOVSKÁ

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


fronda
2020-10-01 19:46
Komunismus se nerovná nacismus. Naopak, nacismus je jednou z forem
kapitalismu. Za komunistickým hnutím nějaké nevinné oběti jsou, ale
každé jiné významné politické hnutí má za sebou zavražděných
mnohonásobně víc.
reich.mir.fan
2020-09-30 22:28
KSČM jako jediná parlamentní strana slíbila miliardářové vládě
věrnost až za hrob a tu do puntíku plní i když občas zavrčí nebo
štěkne.Jako odměnu dostal guru strany šlehačkový dort a ostatní
ohryzanou kost.Dá se reálně předpokládat že zato tvrdě zaplatí
možným debaklem za tři dny v krajských a senátních volbách a za rok
v parlamentních volbách kdy hrozí že ze sněmovny vypadne.Taký je
reálný život.Pokaždé nemohou být jen hody někdy musí být i hodky.
stanley58
2020-09-30 20:53
Ano, situace se po posledních sněmovních volbách změnila. Komunisté
ještě nejsou mimo parlament, nebo aspoň v opozici, ale oni se opět
podílejí na vládnutí, i když jen skrytě!! Je to strašná ostuda. Po
30-ti letech. Všechny komunistické strany v bývalé lido-demo části
Evropy už navždy zmizely (samozřejmě mimo Ruska) ze zemského povrchu,
jen u nás, bývalé zemi na špici Evropy mezi válkami a my tady máme
stranu, která má oficiální evropské srovnávací znaménko:
komunismus=nacismus
smiricky.jan
2020-09-30 20:47
Jako člen strany, která vraždila nevinné lidi by se soudruh Kováčik
rozhodně stydět měl.
jaryn
2020-09-30 14:43
KKD.
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.