Reklama
Ilustrační FOTO - Pixabay

Jak si Evropská unie nalhává udržitelnost

Vedení EU je již delší dobu přesvědčeno, že se unie rozvíjí směrem k udržitelnému rozvoji. Soudný si musí položit otázku, jak takový zjevný nesmysl zdůvodňuje.

Již na první pohled je zřejmé, že rozvoj EU, která pod vedením Spojených států provádí sebevražednou politiku rusofobie a nově i sinofobie, rozpoutala řadu válek, ožebračuje četné rozvojové státy (kromě klasického odírání nadnárodními společnostmi navíc například Francie od osmi svých bývalých západoafrických kolonií dlouhodobě vybírá daň či spíš výpalné za to, že je nepřepadne), spolu s USA vývozem takzvaných evropských hodnot rozvrátila i celé státy, dokonce i členské Řecko surově ničí »léčením« (rozuměj brutálním pouštění žilou) a spolufinancuje mu nepřátelské Turecko (zde výpalné ale platí EU), v boji proti sekulární Sýrii léta podporovala i zrůdný Islámský stát, vyvolala velkou migrační krizi na svém území, jejíž obětí se staly členské státy, prosazuje stále více asociální »reformy« a nezvládá pandemii nového druhu koronaviru, nemůže být ani náhodou trvale udržitelný.

Jsou tu i ryze ekologické důvody. Rozvoj EU nemůže být udržitelný, když v dopravě prosazuje maximalizaci přepravních výkonů a reálně preferuje hrubě nešetrnou silniční a dále leteckou dopravu. Přinejmenším ekologové by měli vědět, že hodnocení obsahující indikátor hrubý domácí produkt (HDP) je ze své podstaty hrubě zavádějící. Na takovém indikátoru ale stojí hodnocení tzv. ekonomického pilíře udržitelnosti.

Mnohé napovídá zpráva Patrizie Heidegger a kol. z 30. září letošního roku pod názvem Sustainable Development Uncategorized (Trvale udržitelný rozvoj nezařazeno). Uveďme z ní nejdůležitější myšlenky.

Jak je to ve skutečnosti

Ambici EU stát se průkopníkem Agendy 2030 a cílů udržitelného rozvoje je však ještě třeba uskutečnit. Pokud by všichni na světě žili jako průměrní Evropané, potřebovali bychom 2,6 planety, abychom uspokojili naše požadavky na přírodu. Náš ekonomický systém je charakterizovaný vykořisťováním pracovní síly a vyčerpáním zdrojů v jeho dodavatelských řetězcích, nadměrnou spotřebou a plýtváním, není udržitelný. Prohlubuje nerovnosti a sociální vyloučení na globální i na národní úrovni a připravuje budoucí generace o schopnost uspokojovat jejich potřeby.

Stávající systém EU pro monitorování a podávání zpráv o jejích politikách udržitelnosti a pokroku při plnění cílů udržitelnosti rozvoje neodpovídá svému účelu. Postrádá smysluplný, participativní a transparentní systém, který by nepřetržitě sledoval, zda děláme pokrok nebo zaostáváme. Jediným monitorovacím nástrojem je prozatím výroční zpráva o cíli udržitelného rozvoje Eurostatu pro EU, zpráva, která poskytuje příliš pozitivní obraz naší úrovně udržitelnosti. Oslavuje i nejpomalejší pokrok a ignoruje naléhavé výzvy, včetně naší globální ekologické stopy a porušování lidských práv v evropských dodavatelských řetězcích. Pomáhá vytvářet iluzi udržitelnosti.

Vzhledem k tomu, že EU nedokázala měřit a podávat o tom zprávy, udělali jsme to sami - EEB, Solidar a SDG Watch Europe - sami v první monitorovací zprávě SDG (index cílů udržitelného rozvoje) pro EU, zaměřené na občanskou společnost.

Smysluplné vykazování SDG musí sledovat naše největší výzvy v oblasti udržitelnosti, ne je ignorovat. Např. SDG 8 požaduje slušnou práci. Eurostat sleduje tento cíl měřením nezaměstnanosti, pracovních úrazů a chudoby pracujících v EU. Vzhledem k tomu, že mnoho výrobků prodávaných na evropském trhu se vyrábí mimo EU, mělo by se monitorování cílů udržitelného rozvoje zaměřit také na důstojnou práci pro ty, kteří vyrábějí zboží pro evropské spotřebitele.

Další výzvou v oblasti udržitelnosti, která je zcela ignorována, je nenasytná touha EU po surovinách a zdrojích za vlastními hranicemi. Evropa je kontinentem nejvíce závislým na dovozu surovin, ale to se ve statistikách udržitelnosti EU neprojevuje. Máme jedny z největších materiálních stop na osobu na světě, přesto neexistuje jediný indikátor udržitelného rozvoje, který by zkoumal materiální toky do EU a poskytoval nezkreslený pohled na naši udržitelnost. Smysluplné statistiky musí být schopny měřit, jak dokážeme absolutně snížit naše materiální využití.

Politiky a postupy v EU mohou mít negativní dopad na udržitelný rozvoj ve třetích zemích, tzv. vedlejší účinky nebo negativní externality (problém, který SDG Watch Europe velmi podrobně analyzoval ve zprávě s názvem »Kdo platí účet?«).

Například spotřeba zemědělských komodit, jako je maso, palmový olej nebo biopaliva, může urychlit odlesňování v jiných částech světa; zvýšená poptávka po těžených surovinách může vést k přemisťování i ničení a konfliktům s životním prostředím; výroba bavlny pro náš textil může souviset s dezertifikací (procesem degradace území) a nucenými pracemi. Kromě toho má podpora nezákonných finančních toků nebo nespravedlivých daňových režimů podporovaných vládami v EU významné dopady na rozvojové země.

Jelikož soubor indikátorů Eurostatu neobsahuje žádné ukazatele globálních společných dopadů a vedlejších účinků, nepočítá se s negativními dopady EU na udržitelný rozvoj třetích zemí.

Počítání toho, co se nepočítá

Několik příkladů ukazuje, jak zdánlivě rozumné ukazatele poskytují zkreslený obraz o úrovni udržitelnosti, které bylo dosaženo.

Eurostat používá HDP na obyvatele jako indikátor SDG. Zvýšení HDP však říká jen velmi málo o pokroku směrem k dlouhodobé udržitelnosti. Naopak, růst HDP může přijít s poklesem udržitelnosti.

Jak jsme viděli v EU, chudoba pracujících a nerovnost v bohatství se v některých členských státech zvýšila, zatímco HDP rostl. Nedávný výzkum navíc ukázal, že kontinuální růst HDP není slučitelný s klíčovými cíli udržitelnosti, jako je výrazné snížení spotřeby surovin, využívání půdy a vody a znečištění.

Eurostat také používá ukazatel průměrných emisí oxidu uhličitého nových osobních automobilů místo přesnějšího a komplexnějšího měření absolutních emisí oxidu uhličitého. Zatímco úrovně emisí u nových modelů automobilů klesly díky lepší technologii, absolutní počet osobních automobilů se ve stejném časovém období zvýšil. Emise oxidu uhličitého z automobilů nyní tvoří více než 60 procent celkových emisí oxidu uhličitého ze silniční dopravy v Evropě.

Ukazatel rovněž nebere v úvahu přístup založený na životním cyklu, který zahrnuje emise během výroby a likvidace, a proto ignoruje růst emisí způsobený vysokou mírou náhrady.

(To je také tragédie tzv. Zelené dohody pro Evropu, že počítá pouze přímé emise skleníkových plynů vzniklé spálením fosilních paliv a nepočítá emise celkové, tj. od těžby fosilních paliv přes jejich zpracování a dopravu, spálení až po likvidaci odpadů a zařízení po skončení životnosti. Ve výsledku Zelená dohoda prosazuje na celkové emise skleníkových plynů nejnáročnější zemní plyn a ropu, provázenou navíc potoky nejen irácké a lybijské krve – JZ).

SDG 11 se zaměřuje na udržitelná města a komunity. Jedním z ukazatelů používaných Eurostatem je míra recyklace komunálního odpadu. I když je recyklace nepochybně důležitá, nejdůležitější otázkou je, kolik odpadu vyprodukujeme.

Od přijetí Agendy 2030 se produkce komunálního odpadu na obyvatele v EU27 podle vlastních údajů Eurostatu zvýšila, ale nepoužívá se k monitorování cílů udržitelného rozvoje. Ukazatel recyklace rovněž nezohledňuje odpady, které se z EU vyváží k recyklaci (z nichž některé končí na skládkách a nejsou recyklovány). Podle údajů EEA vyváží EU každý měsíc 150 000 tun plastového odpadu.

SDG 15 se zaměřuje na udržitelné ekosystémy. Eurostat jako ukazatel měří podíl lesního porostu, přestože monokulturní lesy, které v Evropě převládají, jsou z hlediska biologické rozmanitosti mrtvé. Tento ukazatel rovněž nebere v úvahu nepříznivé účinky evropských obchodních a spotřebních vzorců na mizení deštných pralesů jinde ve světě.

Kruhová logika

Dalším nedostatkem je, že EU chybí jasné cíle v mnoha otázkách udržitelnosti. Jeden příklad: EU učinila z oběhového hospodářství (tzv. cirkulární ekonomiky, která se často definuje jako koncept, ve kterém neexistuje odpad) jednu ze svých hlavních priorit a v rámci Zelené dohody byl zveřejněn nový akční plán pro takovéto hospodářství.

Akční plán však neobsahuje jasný a časově ohraničený cíl pro oběhovost hospodářství EU. Eurostat počítá pokrok v míře využití cirkulárního materiálu jako pokrok směrem k cílům udržitelného rozvoje. Nárůst za poslední desetiletí však byl extrémně pomalý - pouze o několik procentních bodů - takže do roku 2030 budeme ještě daleko od oběhového hospodářství. Chybějící cíl umožňuje EU oslavit i ten nejmenší nárůst jako pokrok a vytvořit iluzi, že jsme na správné cestě.

Potřebujeme zkontrolovat aktuální sadu indikátorů SDG. Prvním krokem inkluzivního procesu by bylo svolat veřejné debaty pro zúčastněné strany s cílem určit, která témata v dané oblasti politiky by měla mít v monitorovacím systému přednost. Výběr konkrétních ukazatelů by pak měl být založen na této široké konzultaci.

Jiný výběr indikátorů nám poté pomůže sledovat naše největší problémy s udržitelností a účinky přelévání na lidi po celém světě. Překonání iluze udržitelnosti zase změní politický diskurz o tom, že EU je již vůdcem udržitelnosti, a bude informovat o skromnějším a skutečně transformačním přechodu.

Jan ZEMAN


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.3, celkem 16 hlasů.

Jan ZEMAN

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama
Podrobné hledání
--
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.