Reklama

Štupování? A co je to?

Již v časech pradávných, podle znalců pravděpodobně v paleolitu neboli ve starší době kamenné, nejstarším a nejdelším období lidských dějin, lidé šili. Kdo jiný, než naše pradávné prababičky?

Muži lovili a zajišťovali jídlo, jejich partnerky je odívaly. Ano, naše moudré a šikovné prababičky odhalily jednu z nejstarších technik, totiž jehlu, kterou používaly k šití oděvů, dodnes nám k užitku sloužící.

Dávno již tomu, co používaly kostěné jehly a místo nití zvířecí šlachy, žíly nebo vlákna rostlin. Později (a je to opravdu dávno) došlo k rozvoji šicích technik dosud používaných. Vynález předení a tkaní (prý zhruba ve čtvrtém tisíciletí před naším letopočtem) dal šanci i současné módě. Už tehdy se pravděpodobně naučily ženy, ale i mnozí muži (však v pohádkách je všelijakých krejčích a krejčíků tak říkajíc až až, vzpomeňte například pohádku Sedm jednou ranou, kterou naše vnoučata mají tak ráda) šít, vyšívat zdobnými stehy, obšívat a obrubovat, aby se okraje tkanin netřepily, přišívat knoflíky a spony i další doplňky oděvů. A také zašívat a látat i opravovat díry a poškozené oděvy. Šicí stroje se, pokud archivy nelžou, objevily až někdy koncem 18. století, ano – našeho letopočtu.

Dnes jsou naprostou samozřejmostí skoro každé domácnosti nitě, bavlnky, štepovačky a leccos jiného, co tu a tam k drobným opravám oděvů potřebujeme. Babičky mívaly, a jistě i dnes mají, po ruce košíčky se šitím, dřevěné či papírové krabice se vším potřebným. Přidávaly do nich pár zrnek poctivé kávy, která mají zabránit (a zabrání) rezavění špendlíků a jehel, byť ty současné jsou natolik kvalitní, že nerezavějí. Stejný účel plní i sáček se sušenou drhnutou levandulí.

Jehelníčky, mnohdy ještě z časů, kdy jsme je šili maminkám ve školkách a školách jako dárek, nestačí pohltit všechny jehly a špendlíky. A přidejme k tomu nadhled, s nímž do šití vhazujeme špendlíky s tím, že jednou je (snad) dáme na své místo. Babičky si uměly poradit. Do šití dávaly magnet (byl-li po ruce), na který se špendlíky i jehly přichytily a snáze se s nimi manipulovalo.

Jehly dnes nejsou nijak drahé, ale přesto určitě i vás mrzí, když se některá z nich, zpravidla právě ta, kterou máte rádi, ohne. Babičky si věděly rady – na chvilku vhodily jehly do vroucí vody, když se narovnaly, ochladily je ve vodě studené a otřely.

Knoflíky povalující se v krabičkách poté, co byly odstřiženy ze starých košil a oděvů, nebudete muset pracně hledat, když každou »sadu« zvlášť navlečete na kousek nitě a uzavřete uzlíkem, tak jako to dělaly babičky. Pečlivější je našívaly na kousek kartonu. Však to znáte – bábinky sbíraly (sbírají) knoflíky prakticky od všeho oblečení, které již zastaralo či je k ničemu. Ty nejbáječnější, a podle našich zkušeností jsou jimi všechny, nechávají knoflíky vnoučatům na hraní a vymýšlejí pro ně dokonce hry s knoflíky. Velmi užitečné je, když necháte dítka třídit knoflíky podle velikosti, barvy či tvaru. Máme jich (totiž těch knoflíků) doma v krabičkách stovky. Jsou prakticky k ničemu, snad jen opravdu pouze na hraní…

Látací hříbeček je tvarem skvostem šicího košíčku, ale pokud ho nemáte či se vám někde zatoulal, můžete ho nahradit žárovkou. I když dnes se ponožky a punčochy a díry v nich už nelátají. Můžete je koupit, řečeno s nadsázkou, za babku.

Náprstek je nejen krásný, ale také praktický. Patří do »šitíčka«, protože zabraňuje zranění prstů při ručním šití a opravách. Jen tak mimochodem – je podobně jako látací hříbeček oblíbenou hračkou dětí. Proto ho obvykle nenajdete právě v okamžiku, kdy ho nejvíce potřebujete. Jako náhrada vám mohou pomoci prsty z odstřižených gumových rukavic, do kterých slabší povahy bojíce se, že gumu propíchnou, mohou vtlačit kousek kartonu.

A nakonec vám nabízíme dva triky, které od nepaměti používají krejčí a švadlenky, od nichž se to naučily naše maminky a babičky. Nit na přišívání knoflíků protáhněte kouskem včelího vosku (může být i běžný vosk ze svíčky), bude pevněji držet! Obvykle dvojitou nit, kterou knoflíky přišíváte, na konci svazujete uzlíkem, ta se vám však kroutí a zamotává. I s tím si babičky uměly poradit. Stačilo jim na každém konci nitě udělat uzlík. Jak jednoduché!

A také jehly, špendlíky, spínací špendlíky, gumy a gumičky a spousta jiných, na první pohled zbytných maličkostí ukrývají tzv. šitíčka.

Jehelníčky pro maminky jsme šili (kluci i holky) při ručních pracích ve škole, patřily k dárkům, které ony (maminky a babičky) uměly ocenit a v mnoha rodinách slouží dodnes. A babičky s láskou vyprávějí o tom, k čemu je hříbeček, co je to štupování ponožek, a navíc přidají nějaký příběh, který si dítka ráda vyslechnou, ba i babiččiny dospělé děti, jsou ještě ochotny naslouchat. Ano, babičky byly a jsou moudré a se vším si uměly a umí poradit. Proto je máme rádi…

(jan)


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.7, celkem 31 hlasů.

(jan)

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama
Podrobné hledání
--
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.