Reklama
Ilustrační FOTO - Wikimedia commons

Co dělat s nadměrnou spotřebou energií?

Rozhovoru s Michaelou Pixlovou v Halo novinách 17. května 2021 pod titulkem »Spotřebováváme nadměrné množství energie a plýtváme jí« nelze věcně mnoho vytknout, až na to, že zbývá zodpovědět jednu zásadní otázku: Co s tím? Že úroveň veřejné správy je v České republice po 31 letech transformace od socialismu ke kapitalismu žalostná, je veřejné tajemství. Inu, pokud jsou v ní preferováni čerství absolventi vysokých a někdy i jen středních škol se stále se snižující úrovní vzdělání bez zkušeností z praxe, nemůžeme se divit, že stát kdeco nezvládá, nejen pandemii koronaviru.

Ministerstvo školství 31 let úspěšně prosazuje degradaci vzdělávacího procesu v ČR po vzoru našich nových západních přátel, čímž nás sráží mezi rozvojové státy. Proti tomu je i nucená koronavirová přestávka ve vzdělávání žactva jen průšvih střední velikosti.

Ministerstvo pro místní rozvoj se od svého vzniku reálně zabývá degradací územních vztahů, územního plánování (zvlášť otřesným příkladem je návrh nového zákona o územním plánování a stavebním řádu, stojící na zásadě, že je jediný veřejný zájem, a to stavět prakticky cokoliv kdekoliv) a bytové výstavby.

Ministerstvo obrany 31 let zneschopňuje naši armádu s tím, že je dobrá jen pro zpravidla nezákonné intervence v zahraničí podle pokynů Spojených států a NATO, a k obrovskému plýtvání penězi daňových poplatníků.

Ministerstvo dopravy dlouhodobě prosazuje kontroverzní a nejednou i perverzní velké stavby vodní a silniční dopravní infrastruktury s tím, že na venkově v zásadě nezáleží.

Ministerstvo životního prostředí je často degradováno na páté kolo u vozu. Ochranu klimatu navíc ohrožuje zelené šílenství protijaderných ekologů a Evropské unie, tzv. zelené energetické dogma - tj. jsem zásadně proti jaderným elektrárnám, prosazuji maximální využívání obnovitelných zdrojů paliv a energie (OZE) a na ostatním moc nezáleží. Tady je jádra pudla krachující nejen české klimatické politiky.

Politika tolerance válečnické politiky USA, NATO, Velké Británie, Francie a dalších států znamená nejen asi 2000 miliard amerických dolarů ročně na zbrojení a války ve světě, ale i skutečnost, že na Západu nezávislé státy (Čína, Rusko ad.) udělají vše pro to, aby byly s to se agresi Západu ubránit, i kdyby to znamenalo světovou klimatickou katastrofu. Přitom peníze promrhané na armádu a války chybějí, kam se podíváš. Nejen při ochraně klimatu.

Nesrovnalosti Zelené dohody

EU sice prosadila svou Zelenou dohodu pro Evropu, ale v podobě, kdy ji nelze hodnotit jinak než jako nástroj diskreditace reálné politiky ochrany klimatu i samotné Unie. Za základ vzala nechvalné zelené energetické dogma radikálních ekologů, tj. odmítání mírového využívání jaderné energie bez ohledu na možnosti a energetické, ekologické a klimatické následky.

Zdravý rozum říká, že bylo nutné nejprve vypracovat komplexní energetickou a emisní náročnost získávání elektrické a tepelné energie z jednotlivých druhů paliv a energie a poté (při každoroční aktualizaci této náročnosti) hledat cesty k minimalizaci emisí skleníkových plynů, tj. zejména oxidu uhličitého, metanu, oxidu dusného, freonů.

Místo toho uzavřela lobby OZE a zemního plynu s odkazem na ochranu klimatu tichý pakt proti uhelné a jaderné energetice s cílem rychle je zlikvidovat. Jak je ale známo, jaderná energetika má přímé emise toxických i skleníkových plynů nulové a nepřímé velmi nízké. Z toho je nutné odvodit, že Zelená dohoda pro Evropu s politikou ochrany klimatu příliš nesouvisí.

Problém je ale i u fosilních paliv. Hlavní úder je veden proti těžbě a spalování uhlí. Nepočítá se, že silný skleníkový plyn metan provází těžbu ropy a zemního plynu mnohem více než těžbu uhlí, takže negativní dopady uhlí na klima jsou proti ropě a zemnímu plynu nižší, o těžbě ropy a plynu z tzv. břidlic nemluvě. Vyhlášení vyhlazovací války uhlí s tím, že se nějak nahradí OZE, může snadno skončit hlubokou energetickou krizí a bankrotem Polska, ČR a některých dalších států EU.

Chápu, že určovat komplexní emisní náročnost získávání paliv a energie z jednotlivých zdrojů je odborně náročné a pracné, a hlavně, že výsledky nemusí odpovídat přáním někoho.

Světla a stíny OZE

Podpora OZE u nás je sice velmi vysoká, ale extrémně neefektivní. Obří, převážně fotovoltaický tunel byl založen za zeleného ministra životního prostředí Martina Bursíka se zjevně lživými sliby (možná tomu slibovatelé věřili, ale to je slabá útěcha). Tunel v úhrnné výši 400 až 1000 miliard korun, zčásti jako daň za instalaci technicko-ekonomicky zjevně nezralých technologií, zčásti jako superzisky různých solárních baronů, ekologům nestojí za zmínku a dávají od něj ruce pryč. Dnes slibují v zásadě totéž s tím, že se obří finanční tunel opakovat již nebude, neboť máme podstatně efektivnější technologie. Je přitom třeba vidět, že samotná linie využívání jakékoliv OZE za jakoukoliv cenu je hrubě chybná.

Vyrábět a pálit biomasu, zvláště pak tu ze zemědělské půdy, v situaci, kdy Česko ztratilo soběstačnost v potravinách našeho klimatického pásma, je zjevná perverze, stejně jako pokračující válka zejména radikálních ekologů proti velkým zemědělcům. Biomasu z OZE musíme škrtnout, stejně tak to musí udělat EU, pokud chce být aspoň trochu věrohodná. Nejen s ohledem na pokračující hlad ve světě.

ČR nemá prakticky rezervy ve zvyšování výroby elektřiny ve vodních elektrárnách. Nové turbíny mohou být o něco účinnější, ale při tendenci poklesu průtoků na našich vodních tocích to bude dlouhodobě znamenat přinejmenším stagnaci výroby.

Větrná elektřina vypadá krásně, ale větrné podmínky v ČR zázrak neumožňují, na rozdíl od Velké Británie, Dánska a německého pobřeží Severního moře, o jejich tvrdém střetu s ochranou krajinného rázu nemluvě. Chápu obyvatelstvo našich obcí, že až na výjimky instalaci větrných elektráren na svých katastrech odmítá. Na rozdíl od ekologů–energetiků – jim jejich krajina není ukradená. Zásadním problémem je rozvracení elektrizační soustavy nepravidelně a těžko předvídatelně pracujícími větrnými elektrárnami. Ty na pobřeží Severního moře v Německu již několikrát elektrizační soustavu ČR přivedly na kraj kolapsu.

Možnosti efektivního využití geotermální energie (nitra Země) jsou v ČR nejasné. Již mnoho let stát odmítá uvolnit asi půl miliardy korun na průmyslový dvojvrt u Litoměřic, který by měl tuto možnost prověřit. Ostuda je to zvláště ministerstva průmyslu…

Zbývá energie Slunce. Využívá se odjakživa, resp. již ve starověku se okna obydlí orientovala na jih a místnosti bez větších nároků na vytápění na sever. Dnes můžeme energii Slunce využívat přímo k ohřevu užitkové vody pro potřeby nejen domácností v termálních slunečních kolektorech (zdá se, že jde již o technicko-ekonomicky zralou technologii) a pro výrobu elektřiny ve fotovoltaických elektrárnách. Výroba elektřiny ve fotovoltaických elektrárnách je dnes rentabilní jen za podmínky, že příslušnou elektřinu její výrobce také spotřebuje, tedy že nepoužívá elektrorozvodnou síť. Tato skutečnost se trestuhodně zamlčuje. Zdá se, že v konkrétních podmínkách ČR pouze využívání energie Slunce dává perspektivu zvyšovat podíl OZE v naší energetické bilanci na úkor fosilních paliv.

Úspory paliv a energie

Klíčový, ale u bojovníků za ochranu klimatu stojící na posledním místě, je problém efektivního dosahování razantních, tj. absolutních úspor paliv a energie. Zatímco v 90. letech nad nimi vládlo pohrdání, v první dekádě 21. století byly jen vítaným, ale v zásadě přehlíženým doplňkem palivoenergetické bilance. Po roce 2010 se alespoň rozjel program typu Zelená úsporám, tj. zateplování bytů a dalších veřejných budov. Pozitivní je, že nové budovy musí dnes splňovat tzv. nízkoenergetický standard. Přesto jsou výsledky konečné spotřeby energie v ČR nelichotivé, viz tabulka.

Vývoj konečné spotřeby energie ve srovnatelné metodice let 1990-2016 dává ne příliš povzbudivé výsledky. Průmysl sice snížil svou konečnou spotřebu energie na polovinu, ale významně k tomu přispělo vysoké odprůmyslnění ekonomiky ČR a jen z části snižování spotřeby energie v průmyslu. Domácnosti vykazují stagnaci konečné spotřeby paliv a energie. Ani program Zelená úsporám příliš nepomáhá. Doprava při mocné podpoře maximalizace mobility a energeticky a emisně náročné silniční a letecké dopravy, zásadně zvýšila konečnou spotřebu energie, a to o 266 procent. Vymazala úspory konečné spotřeby paliv a energie v ostatních sektorech ČR. Určité úspory vykazují »ostatní«, vysoké úspory pak zemědělství včetně lesního a vodního hospodářství a stavebnictví. Ztráta potravinové soběstačnosti ČR a bezprecedentní kalamita v našich zejména smrkových lesích ale říká, že mnohé z těchto úspor paliv a energie nejsou efektivní.

Na těchto nevalných výsledcích se podíleli i ekologové. Nejen nepřímo – tolerancí převážně šílené klausovské transformace a špatné energetické a dopravní politiky EU, ale i přímo – bojem proti využívání tepla kondenzačních elektráren k vytápění a rozvoji jaderné energetiky. Prý malé je krásné, byť nemusí být efektivní.

Špatná energetická politika EU

I když rozhodující bývá kvalita řízení hospodářského mechanismu, věnuje se mu nejen v ČR minimální pozornost. Plně to platí i pro četné chybné směrnice EU k regulaci energetiky. Jde zejména o tyto směrnice:

O trhu s elektřinou, která rozvrací efektivní rozvoj elektroenergetiky.

O podpoře OZE - rozsah a formy této podpory prakticky znemožňují rozvoj využívání jiných druhů energie v EU, navíc EU podporuje využívání i těch OZE, které by neměly být vůbec využívány.

O podpoře výroby a spalování biopaliv, která stimuluje ničení zemědělské půdy, biotů, prohlubuje potravinovou nesoběstačnost ČR a hlad ve světě. Palmový olej za cenu ničení tropických deštných pralesů je i klimatickým zločinem.

O obchodu s povolenkami na emise oxidu uhličitého - EU prakticky zavádí finanční derivát spekulativního charakteru, a tím dál rozvrací energetiku a velké spotřebitele fosilních paliv. Při jeho špatném nastavení na něm ČR vydělává, aniž by musela hnout prstem.

O liberalizaci železniční dopravy, která tento klíčový dopravní obor oslabuje a rozvrací.

O podpoře osvobození mezinárodní veřejné dopravy od placení daně z přidané hodnoty včetně jí spotřebovaných paliv a energie a osvobození námořní, námořní rybářské, vnitrozemské říční a letecké dopravy od placení spotřební daně za pohonné hmoty. EU tím přispívá k hypertrofii silniční dopravy i k rozvratu územních vztahů nadměrnou mezinárodní dělbou práce.

Problém zvyšuje skutečnost, že zatímco u spotřeby energie EU plánuje její snižování, v dopravě trvá cíl vytvářet optimální podmínky pro rozvoj dopravní mobility, tj. pro maximalizaci přepravních výkonů, bez ohledu na negativní dopady na veřejné zdraví, životní prostředí a klima.

S plýtváním se musí přestat

Ano, s plýtváním ve veřejné i soukromé spotřebě se musí přestat. Otázkou ale je, zda je to reálné v převážně soukromokapitalistické tržní ekonomice a společnosti, která je na nehorázném plýtvání postavena. Růst, nebo kolaps. Expanduj, nebo tě konkurence rozdrtí, psal před lety Jan Keller. To je Marxův základní ekonomický zákon kapitalismu - zákon maximalizace zisku. Václav Klaus jej přiznal výrokem, že »o peníze jde až na prvním místě«.

Není problém uspokojit skutečné potřeby lidí, v první řadě základní hmotné potřeby. Kapitalismus ale potřebuje neustále expandovat, a tak vytváří hory různých pseudopotřeb a pomocí vtíravé reklamy je s to přesvědčit nejednou i chudáky, aby si je kupovali i v situaci, kdy nemají co do huby. Konečně, vtíravá reklama významně přispěla k pádu států reálného socialismu. Mnozí občané dali na pozlátko západní reklamy a zapomněli, že pro ně jsou nejdůležitější základní životní a sociální jistoty, jež je s to dát jedině socialismus.

Že to mívá nejednou i morbidní podobu? Jistě. Stačí se podívat na současnou koronavirovou krizi. Mnozí odmítají respektovat i nedostatečnou karanténu, a to i za cenu dalšího šíření smrtícího viru a dalšího prodlužování pandemie. Což teprve drogy všeho druhu, pochybná prestiž či hrdost na své vymyté mozky. S takovou se k udržitelnosti určitě nedostaneme.

Závěrem

Chce-li ČR účinně bojovat proti sílící klimatické změně, musí mít realistickou klimatickou politiku. Tu nemá ani svět, ani EU, ani vláda ČR, ani nevládní ekologové. Nekritické prosazování Zelené dohody pro Evropu škodí ochraně klimatu a přibližuje i krach ČR. Jistě, polokolonie Západu Česko, viz zinscenovaná aféra Vrbětice, toho ovlivní málo. Protijaderní ekologové se mohou radovat, rozhodlo se o zastavení rozvoje jaderné energetiky v ČR. Bez vyloučeného Rossatomu není reálné stavět nové jaderné bloky. Rozhodlo se ale i o pohřbení možnosti snižovat beztak velmi vysoké měrné i absolutní emise skleníkových plynů a o aspoň trochu přijatelném rozvoji Země.

ČR poslali do kytek vládnoucí i opoziční lokajové cizích zájmů. Pokud si myslí, že bankrotující zemi někdo koupí, mýlí se. Co by dělal se státem, jehož obyvatelstvo ztratilo pud sebezáchovy a jehož významná část odmítá i opatření k zastavení pandemie s tím, že svobodný pohyb osob (sobectví, zhýčkanost, rozmazlenost, tupost) je důležitější než potřeba přežít…

Jan ZEMAN


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 1.6, celkem 11 hlasů.

Jan ZEMAN

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama
Podrobné hledání
--
Reklama

Reklama