Reklama
Hnědouhelný důl Turów v Polsku v blízkosti Hrádku nad Nisou na Liberecku. FOTO - Wikimedia commons

V případě Turówa selhalo vyjednávání

Nebyl jsem při vyjednávání o polském Turówu, takže neznám podrobnosti. Co je ale i z Prahy viditelné, je jeho zjevná neúspěšnost. A také neschopnost rozumně vyjednávat, což ale není zdaleka jen případ Turówa.

Říká se, že pro energetiku a ekonomiku je velké ložisko uhlí štěstím a pro životní prostředí tragédií. Známe to dobře nejen ze severočeské podkrušnohorské pánve. Znají to i jiné státy, které těžily či těží velká ložiska uhlí. Konečně, anglické »black country« (»černá země« či spíš »region černého uhlí«) mluví jasně.

V případě Turówa má problém tři složky: důl Turów, elektrárna Turów a obří svítící skleníky Turów. Že po získání regionu Polskem v roce 1945 se tam začala rozvíjet povrchová těžba uhlí, kterou brzy doplnila velkoelektrárna spalující toto uhlí a mnohem později i obří svítící skleníky, využívající odpadní teplo elektrárny, sotva překvapí. Kdyby region připadl Československu, počínalo by si obdobně. Podobně Německo či jiný stát.

Odtud se odvíjejí i základní ekologické problémy. Důl kromě uhlí produkuje zejména vysokou prašnost a mizení spodních vod (čím hlouběji se zařezává do nitra Země, tím víc voda mizí), elektrárna produkuje četné emise, obří svítící skleníky produkují takzvané světelné znečištění. Problém je, že se to nachází těsně u našich hranic. Užitek berou Poláci, část škod připadá na přilehlý region Frýdlantska. Mezistátní spor tudíž nepřekvapuje.

Spor není nový

Již v 70. letech bobtnal pod povrchem československo-polský spor o poškozování životního prostředí v pohraničí. Tehdejší polský vůdce, dodnes v Polsku mnohými ctěný Edward Gierek, vypoklonkoval československého premiéra Lubomíra Štrougala s tím, že bavit se o životním prostředí je ztrátou času. Pro Československo byla tehdy největším problémem právě mohutnící neodsířená elektrárna Turów, která svými exhalacemi zabíjela smrčiny v Jizerských horách, v menším rozsahu i v Krkonoších.

Po roce 1989 zejména Polsko a Maďarsko zaujímaly podivný postoj, že pokud po nich Evropská unie chce ochranu životního prostředí, tak by jim ji měla také zaplatit. Mám za to, že životní prostředí si chráníme především ve svém vlastním zájmu. Zatímco Česko dokázalo své elektrárny a teplárny odsířit do 31. prosince 1998, Polsko stejného dosáhlo až v roce 2005. Bez odsíření Turówa by se naše lesy v Jizerských horách tak úspěšně neobnovovaly.

Lze důl zavřít?

Jak kolega Stanislav Mackovník uvedl, jednání s Polskem ve věci Turówa se v posledních deseti letech vedla různě. Představa, že Poláci v zájmu ochrany životního prostředí našeho Frýdlantska rychle zavřou důl, a tím i elektrárnu, vyrábějící asi sedm procent elektřiny Polska, ohrozí svou energetiku a zlikvidují tak na 5000 pracovních míst, je mimo realitu.

Reálné jsou ale i škody, které turówský komplex způsobuje našemu Frýdlantsku. Jednání o kompenzacích bylo a je namístě. Kromě možných finančních kompenzací v úvahu přichází opravdu zmiňovaný horkovod z elektrárny Turów do Frýdlantu v Čechách a výstavba nového náhradního vodárenského zdroje pro české vesnice postižené Turówem z potoků tekoucích z Jizerských hor do říčky Smědé.

V jednu chvíli ale v Česku převážil populismus a snaha se soudit. Stalo se tak v době, kdy Polsko sice nepřistoupilo k Zelené dohodě pro Evropu (není sebevrahem), ale současně vypracovalo plán na ukončení těžby a spalování uhlí do roku 2049. Při asi 70procentním podílu uhlí na výrobě elektřiny a tepla v Polsku, absenci jaderné energetiky a nízkých možnostech obnovitelných zdrojů paliv a energie v Polsku je to plán odvážný. Zveřejněn nebyl, kromě odsudků na schopnost Polska provozovat jaderné elektrárny.

EIA Turrowa

Nevím, jak probíhalo posuzování vlivů na životní prostředí (EIA) projektu rozvoje dolu Turów. Pokud probíhalo na úrovni EIA našich dálnic (i když znamenají těžké poškození životního prostředí, závěrem vesměs bývá souhlasné stanovisko s určitými podmínkami), tak chápu nespokojenost české strany s jejími výsledky. Nepochybuji ale, že povrchová těžba uhlí přináší rozsáhlé škody na životním prostředí i v případě nejšetrnějšího myslitelného provedení. U nás, v Polsku, kdekoliv na světě.

Je možné, že k přitvrzení českého postoje přispěla kontroverzní Zelená dohoda pro Evropu, žádající urychleně zastavit těžbu a spalování uhlí, byť je to pro některé bývalé socialistické státy v čele s Polskem zjevně nereálné. Takže hurá, pryč s uhlím, nejlépe u sousedů. Že Česko, Polsko a mnohé další státy nemají dokument hodný názvu Státní energetická koncepce či politika a že energetické koncepce EU jsou zjevně mimo realitu, je jen malá vada na kráse. Nadšení nevládní ekologové malují rychlý útlum těžby a spalování uhlí v ČR bez ohledu na následky. Ty mohou být drsné. Nejen proto, že Česko výstavbu nového jaderného bloku v Dukovanech nedávno popravilo idiotskou pseudoaférou Vrbětice.

Soudit se je riskantní

Soudit se je velice riskantní. Zatímco moc zákonodárná a výkonná jakž takž fungují podle slibů někdejších disidentů, byť ke spokojenosti je daleko, skandálně funguje třetí noha demokracie – moc soudní. K soudu se nejen v Česku chodí pro rozsudek, nikoliv pro spravedlnost, soudy často ignorují platné zákony, nejednou platný právní řád i rozvracejí, včetně zákonů nutných k boji s koronavirovou pandemií. Na počtu zemřelých prý nezáleží. Soudy soudí, nebo také nesoudí na politickou objednávku. Mluví se o vládě justiční mafie.

V Polsku vede vládní PiS kontroverzní boj za očištění polského soudnictví, přes zuřivý odpor vedení EU, přestože je podle všeho v lepším stavu než soudnictví české. V EU, v Česku, na Slovensku, v Německu, ve Francii, ve Španělsku a v mnoha dalších státech, o USA nemluvě, reálná vláda justiční mafie pro tamní ideology demokracie není problém. Pro prosté občany je ale vláda justiční mafie obávaná. Málokdo si může být jist, jak budou soudci konkrétní případ soudit. Platí jedno zásadní – můžeš-li, soudu se vyhni.

Zdá se, že iniciátoři soudní žaloby na Polsko ve věci dolu Turów před Soudním dvorem EU nevzali v úvahu nejen potřebu mít dobré sousedské vztahy s Polskem, ale ani katastrofální stav soudnictví EU. Výsledek je naše Pyrrhovo vítězství: samosoudkyně Soudního dvora EU nařídila z důvodu ochrany životního prostředí českého Frýdlantska Polsku okamžitě uzavřít důl Turów do doby řádného projednání české stížnosti před soudem EU. Udělala precedens, na jehož základě může být nařízeno zavřít kdejakou, byť jen ekologicky mírně závadnou výrobu.

Role užitečného idiota

Že se soudy dlouhá léta vlečou a že v nich o spravedlnost často nejde, je zřejmé. V případě Turrowa mu zjevně nejde o životní prostředí, ale o rozbíjení Visegradské čtyřky (Maďarsko, Polsko, Česko, Slovensko), která si dovoluje odmítat nejhorší excesy bruselských mocipánů, například vnucování převážně muslimských migrantů, jež si některé staré členské státy EU nezodpovědně pouštějí na svá území a kterým umožňují vytvářet nechvalnou paralelní společnost. Zdá se, že ČR opět sehrála roli užitečného idiota.

Následky tohoto rozsudku někteří označují za vítězství Česka. Reálně je to prohra. Polský premiér rozsudek odmítl a nehodlá se jím řídit. V polské Bogatyni lidé demonstrují proti České republice a Čechům. Organizuje se blokáda hraničního přechodu. Česká diplomacie opět tragicky selhala. Pokud ji ale vedou osoby jako Tomáš Petříček nebo Jakub Kulhánek (oba ČSSD), neměli bychom se divit. Rozsudek Soudního dvora EU ve věci dolu Turów je dalším vážným varováním pro všechny unijní státy, že je zřejmě na čase zešílevší EU rozpustit.

Jan ZEMAN


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 7, celkem 9 hlasů.

Jan ZEMAN

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


novotnyjaro
2021-05-28 21:03
Dobré, objektivní a reálné zhodnocení současných Česko- Polských
vztahů. Polští lídři, samozřejmě, nemohou dopustit, aby zde ztratili
cca 10 000 hlasů. Navíc , kdyby těch 5000 občanů ztratilo práci!
Turow jsme tolerovali ještě za doby komunizmu, a současné
"paragrafy" EU jdou proti zájmům bývalého východního bloku-
přijímání nevzdělaných migrantů, podpora LGBT, legalizace
homosexuálních sňatků! A to je v přísně katolickém Polsku tabu!
Kdyby se toho dožil papež Jan Pavel II, určitě by se tak neangažoval
na likvidaci komunizmu východních států!
Reklama
Reklama
Podrobné hledání
--
Reklama

Reklama