Reklama
Rozhovor Haló novin s Petrem Stýblem, ředitelem Kanceláře Českého svazu ochránců přírody (organizátora akcí Ukliďme svět)

Základem je vztah ke svému okolí a ohleduplnost k sousedům

Líbí se vám veřejná prostranství a příroda v naší zemi, myslím tedy z hlediska čistoty a úpravnosti?

Líbí. Myslím, že obce na svou čistotu kladou stále větší důraz a na veřejných plochách je to vidět. Problémem zůstávají spíše taková místa, kam ruka obce jaksi nedosáhne. Někteří soukromníci prostě čistotu a estetiku neřeší a obce i sousedé jsou na ně krátcí.

No a co se týče přírody, také to není nijak hrozné. V koronadobě se však do přírody dostala spousta lidí zřejmě poprvé v životě - protože obchodní centra, ve kterých byli zvyklí relaxovat, byla zavřená. Důsledkem bylo zvýšené množství všemožných odpadků všude tam, kam se od svých zaparkovaných miláčků pěšky či na kole odvážili. Ale to se teď rychle spraví, odpadky normální lidé vysbírají a ti méně normální už zas mají svoje prosklené a vybetonované ráje plné odpadkových košů k dispozici, takže do přírody už »ani nepáchnou«.

Pokud se na ne/čistotu veřejných prostranství podíváte celkově, plní radnice a různé instituce své povinnosti, co se týče udržování svěřených prostranství v čistotě, nebo jsou skryté rezervy?

Rezervy se najdou vždycky, ale jak už jsem se zmínil, situace se lepší.

Stává se vám, že někudy jako občan procházíte a říkáte si: tak tady by to potřebovalo velkou brigádičku nebo je nutné nahlásit veliký nepořádek na místní úřad?

Tak především – na obecních úřadech nejsou tak mimo, aby o takových nepořádcích nevěděli. Myslím, že je úplně mimo snažit se je na nepořádek upozorňovat. Mnohem efektivnější je dát do kupy pár kamarádů, obec požádat o kontejner a následnou likvidaci, a odpadky, pokud je to v lidských silách, vysbírat a do kontejneru odnést.

Veřejné úklidové akce založené na dobrovolném přístupu občanů, které pod hlavičkou ČSOP pořádáte pod názvem Ukliďme svět, nejsou novinkou. Něco podobného zde bylo i před listopadem 1989. Má generace to měla jako samozřejmost: na jaře a na podzim obyvatelé sídlišť uklízeli kolem domů či hrabali trávu atd., stejně aktivní byli i lidé na venkově. Víte o tom?

Jasně, že to není nic nového. Na jaře se u nás uklízelo vždycky. I za první republiky – jednotlivci či třeba tehdejší okrašlovací spolky. A tato tradice nikdy nebyla na dlouho přerušena. I Český svaz ochránců přírody (vznikl 1979) uklízel dávno před tím, než vznikla celosvětová kampaň Ukliďme svět! resp. Clean Up the World. Ta navíc vznikla v Austrálii, kde mají jaro v září. S tím máme dodnes problém – uklízet v září není na naší polokouli ten nejlepší nápad (smajlík).

Co si pamatuji, tak v době sametové revoluce lidé říkali, že si platí daně a že odmítají dále pracovat ve prospěch veřejného pořádku »na nějakých brigádách«. Pokud se v posledních obdobích obnovily dobrovolnické akce tohoto typu, tato teze tedy evidentně neplatí. Myslíte, že to tak je?

To já si tedy nepamatuji. Pamatuji si, že lidé říkali – poté, co se třeba poprvé podívali k západním sousedům – jak je to možné, že se u nich odpadky nikde (viditelně) neválejí. Netušili, že je to v myšlení tamních lidí, mysleli si, že to snad stát za ně uklízí nebo co. No, nebyla to pravda. Stát s tím sice může významně pomoci, ale to myšlení lidí, vztah ke svému okolí, ohleduplnost ke svým sousedům – to je základ a zde ještě mnohé musíme dohánět.

Do jaké míry se mají ochotní občané spoléhat na radnice a správce veřejných prostranství, že budou pečovat o svěřený majetek a čistotu okolí, či do jaké míry si mají říci: Tak to musíme uklidit my? Kde je hranice?

Každý nechť si tu míru stanoví sám. Mám kamarády, kteří sbírají i vajgly na zastávkách. Já bych do toho nešel.

Samosprávy si zpravidla vytvořily mechanismus - zejména ve velkých městech, kdy je známa adresa, telefon, kam občané zasílají své podněty, dokonce i fotografie různých nepořádků a divokých skládek. Využívají k tomu i webové stránky. Jinde před vstupy do parků a lesoparků přímo nabízejí igelitové pytle a rukavice ve stojanech pro dobrovolný úklid. Sledujete nápaditost různých radnic? Inspirujete je nějak?

Je to i tím, že na mnohých radnicích a úřadech dnes už sedí lidé, kteří ještě před pár lety s námi uklízeli černé skládky. Je jen logické, že takové aktivity, když už postoupili na ty rozhodovací posty, chtějí povýšit na nový level. Ne vždy se jim to tedy povede, ale vede je dobrá vůle. Důležité je, aby je v tom občané podpořili.

V posledních letech se poněkud měnil název úklidových akcí, jež organizujete. Nejdříve to bylo Ukliďme Česko – Ukliďme svět, a nyní »jen« Ukliďme svět. Proč ta změna? Však Česko je součástí světa.

Pro nás to byl vždycky Ukliďme svět! Kampaň Ukliďme Česko! je obsahově téměř identická, dala těmto aktivitám velký propagační náboj, uměla se prosadit v médiích. My jsme byli vždy při zemi. Pár let jsme se pokoušeli postupovat společně v kampani Ukliďme svět, ukliďme Česko, ale nešlo to. Motivaci i dlouhodobé cíle máme zjevně příliš rozdílné. Nicméně pokud vidíme jako účel vychovat lidi, aby nevyhazovali odpadky tam, kam nemají, tak je přece jedno, jak se kampaň jmenuje a kdo ji organizuje.

Jaká je vaše spolupráce v úklidových akcích se samosprávami a různými institucemi, například ministerstvem životního prostředí? Jak je projekt Ukliďme svět finančně podpořen erárem?

Ukliďme svět se snažíme poskytovat organizátorům brigád nejen značku a rady, jak na to, ale i materiální podporu. A ta je drahá. Jeden pevný odpadkový pytel stojí 8 Kč, pracovní rukavice pod 10 Kč neseženete. Když s námi uklízejí desítky tisíc dobrovolníků, tak ta podpora něco stojí. Někdy se ji daří sehnat, jindy ne. Letos máme od státu podporu ve výši 250 tisíc Kč. A finance od sponzorů žádné. Naštěstí nás podporují právě třeba samosprávy. A Hlavní město Praha nám poskytlo téměř 400 000 Kč.

Poslední dvě jara zasáhla do úklidových akcí pandemie. Přesto mě zajímá, jakými úspěchy se můžete jako organizátoři pyšnit?

Jelikož se moc nemohly konat tradiční hromadné úklidy, snažili jsme se motivovat rodiny a děti, aby při svých výletech do přírody, třeba na procházku, třeba na houby či ryby si s sebou braly pytle na odpadky a nezapomněly aspoň trochu přírodu očistit. Každý podle svých sil. Vymysleli jsme k tomu spoustu jednoduchých soutěží. A ty probíhají i nyní. Vše lze nalézt na webu www.uklidmesvet.cz.

Jak vypadá běžná celoroční činnost Českého svazu ochránců přírody? Z přehledu činnosti je zřejmé, že pracujete na ochraně druhů a krajiny, děláte ekologickou výchovu. Co dále?

Snažíme se chránit přírodu v přírodě, nikoliv od počítače. Snažíme se ji chránit pro lidi a lidi do té činnosti zapojit. Je jedno, jestli někdo podporuje motýly na zahrádce, vyvěšuje ptačí či netopýří budky v lese, obnovuje tůně či navrací do krajiny mokřady, sbírá odpadky či se chová tak, aby po něm žádné odpady moc nezbyly. Těch prospěšných aktivit je opravdu mnoho. Ale faktem je, že lidí bychom potřebovali mnohem více. Těch našich 7000 členů je docela síla, ale na zachování současných hodnot naší krajiny to nestačí. Tlaky developerů či agrobaronů jsou obrovské a politici jim v poslední době stále více podléhají.

Jak reflektuje vaše svazová činnost nebezpečí klimatické změny?

Změnu klimatu považujeme za jednu z největších současných hrozeb. Bohužel, rychlé řešení žádné není a náš stát zatím nijak nespěchá ani s dlouhodobými řešeními. Jednotlivec toho mnoho nezmůže, nicméně jakékoliv omezení své spotřeby, svých nároků je cestou alespoň ke klidnějšímu svědomí.

Máte svůj dorost? Myslíte, že mladí lidé, a zejména děti, jsou ve škole a v rodině vedeni k udržování čistoty a úpravnosti veřejného prostředí a přírody? Nejsou totiž výjimkou mladé rodiny, které na výletě odhodí všechen odpad do lesa…

Máme kolem dvou tisíc dětí v našich oddílech MOPíků (mladých ochránců přírody), pořádáme soutěže jako Zlatý list či Ekologická olympiáda, jichž se účastní tisíce dalších dětí, a působíme na svoje vlastní děti.

Nevím o žádné mladé rodině, která by vyhodila »všechen odpad do lesa«. Naopak vím o spoustě dětí, od kterých by se dospělí mohli učit, jak se chovat k přírodě.

Monika HOŘENÍ


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.5, celkem 14 hlasů.

Monika HOŘENÍ

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama
Podrobné hledání
--
Reklama

Reklama